Obec leží ve střední části Moravského krasu v okresu Blansko asi 25 km severně od Brna. V roce 2022 zde žilo 419 obyvatel. V jejím katastru se nachází například Býčí skála, jeskyně Kostelík, Jestřábka nebo Sobolova jeskyně. Katastrem protéká Křtinský potok, který tu v několika ponorech mizí pod zem. Částečně sem zasahuje také Josefovské údolí.
Její název je pravděpodobně odvozen od slova habr (obec má tři habry ve znaku) a v historii se vyvíjel takto:
1365 Habrowka, 1567 ves Habruwku, 1675 Habruwky, 1742 Habrouwka 1751 a 1846 Habruwka, 1872 Habruwka, 1936 Habrůvka, 1942 Habruwka 1964 Habrůvka (Šrámek, 1970)
Habrůvka a okolní vsi patrně patřily pod hrad Obřany. Královský purkrabí na Veveří a Obřanech Přibyslav z Křižanova (zemřel 1251), blízký důvěrník krále Václava I., dostal za své služby velké pozemky na Moravě a Českomoravské vrchovině, kde zakládal osady a vesnice. Jeho vnuci Heralt a Emil byli posledními držiteli Obřan. Hrad zanikl v roce 1315 a nebyl obnoven, o rok později panství daroval král Jan Lucemburský Jindřichu z Lipé.
Pozdějším majitelům se nepodařilo celé panství udržet a postupně je rozprodávali. Díky záznamu v Zemských deskách z roku 1567 víme, že Habrůvka patří pod panství Nového hradu, Černé Hory a Boskovic, kterým vládne Albrecht Černohorský z Boskovic. Součástí panství jsou i vsi Olomučany, Březina, Babice nad Svitavou, Kanice, Řícmanice, Bílovice, pustá ves Jehnice, Vranov se dvěma kostelíky.
Roku 1597 sňatkem Maxmiliána z Liechtensteinů s Kateřinou Černohorskou z Boskovic, dědičkou Nového hradu, přichází Habrůvka s majetkem černohorským do správy německého rodu Liechtensteinů. Jména majitelů z tohoto rodu, které dnes známe, jsou Karel Eusebius (1611–1684), Antonín Florián (1656–1721) a jeho synovec Josef Václav Vavřinec (1696–1772) a také Jan I. Liechtenstein (1760–1836).
Majetky, tedy i obec Habrůvka, byly Liechtensteinům odebrány v roce 1945 na základě Benešových dekretů.