Jeskyně v jižní části Moravského krasu, okres Ochoz u Brna, kdysi vytvořená tokem Říčky. Stejně jako Švédův stůl se její podzemní prostor nachází ve skalnatém hřbetu, který odděluje údolí Říčky a Ochozského potoka.
Z tunelovité předsíně se chodba svažuje do prvního dómu o rozměrech 9 × 5 m. Severní skalní stěna tvoří 2 m vysoký skalní stupeň, kde je vstup do horních pater. Horní patro je několika propástkami spojeno se spodním patrem Netopýrky.
Druhý dóm jeskyně Netopýrky je 15 m dlouhá, puklinovitá prostora, 6 m široká a průměrné 10 m vysoká, která zachovává směr prvního dómu.
Na rozhraní obou dómů se otevírá vstup do níže položených etáží, ústících až k aktivnímu podzemnímu toku v hloubce 18 m od vchodu. Vodní tok, který zřejmě tvoří Říčky a Hostěnický potok, mizí na obou koncích v sifonech.
Dno obou hlavních dómů je vyplněno blokovou sutí. Mezi sutí a skalní stěnou je vstup do menšího systému chodeb a Kozlovy a Netopýři síně. Kozlova síň se nachází přímo pod druhým hlavním dómem a její strop tvoří zaklíněná bloková suť.
Jeskyně měla poměrně bohatou krápníkovou výzdobu, avšak vinou snadné dostupnosti celého prostoru byla tato zničena.
Jeskyně je modelována ve vilémovických vápencích macošského souvrství. Morfologie jeskyně je významně ovlivněna tektonickou dislokací směru Z – V.
Jeskyně Netopýrka byla známa od nepaměti. Z dřívějších badatelů si jí všiml Martin Kříž, který uvedl její stručný popis. V druhém dómu jeskyně se pokusil vyhloubit sondu s tím, že narazí na spodní patra. Prací na výkopu zanechal v hloubce 1,5 m. V roce 1949 byl objeven systém Kozlovy a Netopýří síně. Jeskyně byla zmapována v roce 1949 P. Ryšavým, který uvedl v Československém krasu její jednoduchý plán.