Obec v geografickém středu Moravského krasu. Protéká pod ní ponorný potok, který je součástí Rudického propadání. První zmínka o obci je z roku 1247.
Jméno pravděpodobně souvisí s železnou rudou, která se na místě těžila. V průběhu dějin se název proměňoval takto:
1353 in Rudycz, 1481 k Rudicím, 1510 lidem mým rudiczkym, 1543, 1672 a 1685 ves Rudicze, 1675, 1720, 1751, 1846, 1872 a 1942 Ruditz, 1872, 1881, 1924 a 1936 Rudice (Šrámek, 1970)
Další písemná zmínka o vsi je z roku 1350. Tehdy ji i s dvorem vlastnil Petr z Vlachovic, jehož příbuzní se v držení střídali až do 16. století. Mezi významnější vlastníky patřili také Ořechovští z Honbic, Jan Lysek z Brandýsa (otec známého válečníka Jana Jiskry), Kaunicové, Larisch-Monnichové a další.
Posledním feudálním pánem byl Jiří kníže Lubomirski. Pak koupila světlovské panství, kam Rudice patřily, i s přidruženými dvory Pozemková banka v Praze a po pozemkové reformě roku 1928 byla velkostatkářská půda i s lesy rozparcelována a v Rudicích zůstal jen zbytkový statek.