"Z roku 1608 pochází nejstarší známá písemná zpráva o jeskyni u nás vůbec. Mluví se v ní o Výpustku, který se nachází ve střední části Moravského krasu. Zpráva pochází od profesora medicíny a chemie Oswalda Crollia." (Musil, 2013) Ve Výpustku dle svých zpráv vykopal kosti zvířat a jejich léčebný účinek srovnával s rohem jednorožce; jeho zprávy jsou prvním písemným záznamem o nálezech zvířecích kostí v jeskyni na našem území. Lidé pravděpodobně navštěvovali pouze Výpustek a Staré skály u Sloupu, motivací jim bylo hledání přírodních léčiv. (Zajíček, 2017)
V roce 1609 vznikla kniha Gemmarum et lapidum historia – autorem byl osobní lékař Rudolfa II. Anselmus Boëtius de Boodt. Pokusil se podrobně popsat krápníkovou výzdobu a její vznik v jeskyni Výpustek.
Zmínky o Krasu se objevují i v díle Martina Alexandra Vigsia nazvaném Vallis Baptismi alias Kyriteinensis seu Diversorii in honorem, memoriam et gloriam Magnae Dei Matris (1663) (Údolí křtu neboli Křtinské) z roku 1663. (Musil, 2013) Poprvé v historii je zde zmíněna Macocha, Vigsius jako její název uvádí “Matka”. (Zajíček, 2017) V této knize najdeme také legendu, podle které se jistý Vašek Grach dostal z Macochy po vodě Punkvou ven. (Absolon, 1970)
První turistický výlet do Krasu a kam jinam než k Macoše, popisuje ve své knize Tartaro Mastix Moraviae (Podzemní bič Moravy) z roku 1669 lékař Johannes Ferdinand Hertodt z Todtenfeldu. (Musil, 2013) Hertodt tu také podává podrobný popis podzemních prostor v okolí Sloupu, kde v jeskyních hledal suroviny pro výrobu léčiv. (Zajíček, 2017)
Mnich Lazar Schopper uskutečnil v roce 1723 spolu s několika dalšími lidmi výpravu, sestup na dno Macochy. O tom, co zde nalezli, podali zřejmě jen ústní zprávu, kterou ale zapsal úředník benediktinského kláštera v Rajhradě Josef Melnický. Lazar Schopper ale nebyl první, kdo na dně propasti stanul. Nejprve byl na dno spuštěn sedlák Štefan a poté, co se prošel po dně, byl zase vytažen nahoru. Hovořil o tom, že ve vodě spatřil pstruhy a že po celou dobu sestupu ho provázely úzkosti. Následně na několik dní onemocněl. Až po něm, 25. května, byl na dno spuštěn Lazar Schopper spolu s komorníkem Johannem Jouhardem. Prochodili celé dno a změřili hloubku Horního jezírka (6 sáhů = 10 m). Karel Absolon jejich výpravu později vyzdvihl, protože oba duchovní údajně správně popsali vtok Punkvy do Macochy z dnešních Červíkových jeskyní. (Zajíček, 2017)
Za prvního amatérského badatele v Moravském krasu a zároveň autora prvního odborného speleologického spisu můžeme považovat Johanna Antonína Nagela, dvorního matematika a fyzika rakouského císaře. Ten jej pověřil průzkumem jeskyní na území mocnářství a Nagel moravské jeskyně zachytil ve dvou z patnácti odstavců svého díla. (Musil, 2013) Pobýval tu v roce 1748 spolu s malířem Carlem Beduzzim, který jeskyně dokumentoval (namaloval Císařskou jeskyni s Nagelovým jezerem). Do Macochy sám Nagel nesestoupil, ale zorganizoval spuštění tří místních sedláků. Popsal Sloupské jeskyně, ovšem pro jistotu do nich před sebou za dvojnásobný honorář poslal dva místní muže.
Dalším aktivním badatelem byl Karel Josef Salm-Reifferscheidt-Raitz. Roku 1776 se nechal jako třetí člověk v historii spustit na dno Macochy. (Musil, 2013)
Jeho syn Hugo František Salm také podnikal expedice do jeskyní. Dvakrát navštívil Macochu, plavil se proti proudu Punkvy atd. Císaře Františka I. pozval do Císařské jeskyně (odtud její název) a napsal též několik článků o svých výzkumech. (Musil, 2013)
Za zmínku stojí i expedice architekta Karla Rudyinského ze dne 26. 6. 1784. Se třemi kolegy tenkrát strávil na dně Macochy pět hodin a své poznatky zvěčnil v rukopisu, jehož součástí jsou i vertikální profily a půdorysy propasti – jedná se o první, byť nepřesný plán krasového jevu nejev v Krasu, ale i na území ČR.
Salmové pověřili dvorního inženýra Karla Süsze výrobou map Sloupské jeskyně. Tyto mapy jsou už na první pohled velmi nepřesné, Süsz zřejmě vůbec nic neměřil, takže jde spíš o výtvarná díla – přesné mapy začaly vznikat až v polovině 19. století.
V letech 1792 a 1797 navštívil Býčí skálu kníže Alois I. Liechtenstein, což dokumentuje nápis na konci chodby u Šenkova sifonu.
na počátku 19. století probíhaly další výzkumy Výpustku. Liechtensteinové pověřili inženýra Antonína Lolu mapováním. Půdorys z roku 1807 je velice přesný, mapa obsahuje také legendu dokumentující tehdejší stav jeskyně.
Dr. Jindřich Wankel je autorem přibližně 80 vědeckých pojednání. Jeho nejslavnějším dílem jsou německy psané Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti z roku 1884, nejstarší známý průvodce oblastí s vyznačenými turistickými trasami.
Podrobněji popisoval zmíněné trasy další průvodce vydaný ve spolupráci s brněnskou sekcí ÖTC pod názvem Průvodce Brnem a jeho okolím z roku 1885. V jeho čtvrtém vydání z roku 1891 vyšel popis vyznačených turistických cest v Moravském krasu. Roku 1895 pak vyšel Makowského a Rzehákův Průvodce brněnským jeskynním územím, kde lze nalézt podrobný popis nově objevené krápníkové jeskyně ve Sloupu. Další člen brněnské sekce ÖTC R. Trampler vydal roku 1890 německou publikaci Krápníkové jeskyně v Šošůvce. (Musil, 2013)
První česky psaná kniha je Průvodce Brnem a okolím z roku 1893. Nalezneme zde cesty vyznačené brněnskou sekcí ÖTC a popis několika větších výletů. První česky psaný specializovaný průvodce byl Křížův Průvodčí do Moravských jeskyň vydaný již roku 1883. (Musil, 2013)
Roku 1833 proběhla na popud Karla Reichenbacha výprava Salmových horníků do útrob propadání Bílé vody v Holštejnském údolí.