Zpřístupnění Macochy a Punkvy
Možnost volné návštěvy dna propasti Macocha, ale také plavby po podzemním toku řeky Punkvy uvnitř Punkevních jeskyní je dědictví více než dvou desítek let práce Karla Absolona.
Propojení jeskyň a dna Macochy
Už Absolonova disertační práce na Karlově univerzitě v Praze se zaobírala problémem podzemních toků řeky Punkvy (Problém podzemních toků krasové říčky Punkvy na Moravě, 1909).
V letech 1902, 1904 a 1905 Absolon zkoumal jeskyni Rasovna. Doufal totiž, že se mu prodloužením jihozápadní chodby zvané Macošská podaří najít propojení s Macochou:
"Absolonův největší zájem samozřejmě směřoval na konec Macošské chodby k mohutnému odtokovému sifonu. Badatelé věděli, že Bílá voda za ním dále plyne neznámým podzemím řadu kilometrů, spojuje se se Sloupským potokem, čímž dává vzniknout řece Punkvě, a vyvěrá na dně Macochy." (Zajíček, 2021)
Okolo roku 1909 členové Sekce pro výzkum jeskyní prohledávali stěny Pustého žlebu blízko vývěru Punkvy a hledali jeskyně a pukliny, které by mohly směřovat k Macoše. Jejich snaha vedla k objevení Punkevních jeskyní.
Absolon po objevu píše: "Začíná historický a pamětihodný okamžik ve výzkumu Moravského krasu. Člověk nastupuje vysněnou objevnou cestu ke dnu propasti Macocha." (Zajíček, 2021)
Po rozpuštění Sekce pro výzkum jeskyní pokračoval Absolon ve snaze propojit Punkevní jeskyně se dnem Macochy. Ze Zadního dómu jeskyně byl proražen průkop dlouhý 37 metrů, na jeho konci však dělníci narazili na vodu. Na dno Macochy v tomto bodě scházelo jen pár desítek metrů.
V roce 1913 se pokoušel na dno Macochy prodloužit Trámovou jeskyni. I zde však skončili ve vodě. Podle Absolona byla vzdálenost do Hlinité síně jen 33 metrů. Sifon plný vody měl být obejitý proražením tunelu. Práci měl na starost naddůlní (štajgr) ze Salmových dolů v Ostravě. Pracovalo se na dvě směny, noční a denní, ale postup byl i tak jen o 20–30 centimetrů za den. Materiál z raženého tunelu se sypal na dno Macochy.
V prosinci téhož roku se po odpálení stěny tunelu dělníci ocitli v nových, bohatě zdobených prostorách, nazvaných U Anděla. Od Hlinitých síní je dělil velký, 12 metrů široký, 15 metrů dlouhý a 6 metrů hluboký sifon. Po jeho odčerpání v lednu 1914 přešel první člověk suchou nohou z Punkevních jeskyní na dno Macochy.
Na Velikonoce 1914 byla trasa slavnostně otevřena pro návštěvníky. Elektřinu pro osvětlení přivádělo osm kilometrů dlouhé vedení z Blanska.
Propojení dna Macochy a vývěru Punkvy
(zdroj: Zajíček, 2021)
Absolon také řešil, jak propojit vývěr řeky Punkvy v Pustém žlebu se dnem Macochy. Na práce se připravoval už v letech 1918–1919. Dal dohromady tým, který nazval Silná čtyřka. Podle (Zajíček, 2021): "Cíl dalších výzkumů na začátku dvacátých let byl jasný: proniknout na podzemní tok řeky Punkvy a prostory zpřístupnit veřejnosti prostřednictvím vodní plavby."
Skupina známá jako Silná čtyřka (zdroj: Zajíček, 2021)
Cesta se hledala proti proudu podzemní řeky. V cestě však ležel Wankelův přítokový sifon, který byl tehdy pro potápěče nepřekonatelný. Absolonovi se podařilo vytvořit vojenský kamenovrtací oddíl, který s pomocí vrtacího stroje mezi červnem a zářím 1920 vrtal průchod. Na konci byly objeveny další prostory s jezerem (dnes Čtvrté pohádkové jezírko) a také Masarykův dóm.
Do té doby objevené části byly 30. března 1921 zpřístupněné veřejnosti. Ve čtyřech člunech tudy proplulo šestnáct lidí. V roce 1921 se okolo Moravského krasu strhla série potyček ohledně toho, kdo a jakou formou má na rostoucím turismu v krasu vydělávat. Do kontroverze se sérií článků a udání v tisku zapojil i Absolon. Souboj o správu financí z turistického průmyslu v Krasu byl ukončen založením akciové společnosti Moravský kras, provoz a výzkum jeskyní.
(zdroj: Zajíček, 2021)
Výzkum pokračoval v roce 1921, kdy opadly povodně od loňského roku bránící v postupu. Po odstřelení skal další práce zastavil 15 metrů hluboký Zlý sifon. Silné čtyřce se alespoň podařilo objevit Skleněné dómy, ale další pokusy prodloužit Punkvu směrem k Macoše byly neúspěšné.
Absolon se následěně vrátil do Macochy, kde hledal cestu ke Zlému sifonu po proudu Punkvy. Potápěčský průzkum dělal Emil Buršík, který se potápěl do jezírek na dně Macochy.
(zdroj: Zajíček, 2021)
Dalším Absolonovým plánem bylo prorazit štoly z vodních dómů Punkevních jeskyní do níže položených částí Pustého žlebu, které by odvedly přebytečnou vodu a snížily hladinu Punkvy. Ambiciózní projekt z roku 1923 se podařilo zrealizovat až v roce 1929:
"Hladina jezírka začala klesat – během půl minuty ejhle zázrak! Vody místo, ven vracely se a řítily se dovnitř! Byl to krásný pohled na živel, který na rozkaz člověka prováděl tuto eskamotáž, ale nebylo času jím se kochat. Dal jsem se do šíleného běhu k novému tunelu! A opravdu, doběhl jsem! Za mnou přiběhl Divíšek, závodník, potápěč a zeměplaz Moravského krasu. Sotva jsem se postavil k tunelu – ejhle, prvá vlna jako kalně žlutý jezdec se zjevila! Nesla sebou prvé klády a prkna používané při práci uvnitř tunelu. Byla metr vysoká, pozdravili jsme ji bouřlivým hurá!"
(Zajíček, 2021)
Ani regulace hladiny Punkvy však nestačila na překonání Zlého sifonu. V roce 1932 se proto uskutečnil pokus sifon pomocí pump odčerpat. Podařilo se to až začátkem roku 1933.
"Divíšek vleza do člunu zabezpečeného na laně, je sice stále strhován vírem do krouživého pohybu, ale má možnost spustit do vyprázdňovaného kolmého trativodu drátěný žebřík, který zavěšuje na skalním zubu. Mizí nám z očí, řev úplně přestává, zřejmě Nautily odsávají jen vyrovnanou hladinu rovného kolena sifonu – v tom co se děje? Rázem slyšíme v plné síle hukot Nautil, strop sifonu se zvedl nad vodu – Divíšek vidí ze svého stanoviště světla z druhé strany, slyší radostné výkřiky – poslední scházející část, poslední spoj, je nalezena. Je 20 hodin. Náš dějinný úkol byl dokončen. To se stalo 5. února 1933 o 8. hodině večerní. Dobojovali jsme těžkou fázi tohoto souboje s přírodou, jeden za všechny, všichni za jednoho, nás dvanáct, od pump i od explorační služby."
(Zajíček, 2021)
Později byla přes Zlý sifon proražena štola v normální úrovni Punkvy. Bylo zavedeno elektrické osvětlení a už 1. června byla zpřístupněna kompletní vodní plavba Punkevními jeskyněmi. Karel Absolon měl v tu dobu 56 let.
Bibliografie:
- KOSTRHUN, OLIVA, ZAJÍČEK: Karel Absolon: objevitel, manažer, vědec, Praha: Academia, 2021, 432 s.