Období keltského osídlení střední Evropy, sahá zhruba do období 2 750 – 2 350 let BP (BP = before present, tj. před rokem 1950) a pokrývá pozdní dobu bronzovou a starší dobu železnou. Pojmenování vzniklo podle jezera Hallstatt v Rakousku, kde se nacházelo velké keltské oppidum a solné doly, z kterých se sůl vozila do celé Evropy.
Poprvé se tu setkáváme s dělením skladby obyvatelstva na privilegované a neprivilegované. Lze to prokázat z nalezených hrobů (přímo v Hallstattu téměř tisíc), v některých se nacházel jantar z Baltu, slonovina z Afriky, etruské konvice a vázy, obsidiány a tepané šperky z Řecka, v jiných téměř nic.
Začátek halštatské kultury na Moravě se datuje k přeměně podolské na horákovskou keramiku, kterou známe ze žárových hrobů. Klasický halštat je pak u nás dochován v podobě velkých hrobek bojovníků pod mohylami. Za vrcholný moravský halštat je považován nález z Moravského krasu, který učinil dr. Jindřich Wankel roku 1872 v prostoru Býčí skály.
Lidé halštatu byli většinou pastýři. Hlavní úlohu v jejich víře proto hrálo slunce a svátky byly spojeny se změnami pastvin.