Jindřich Wankel
narozen 15. července 1821 v Praze, zemřel 5. dubna 1897 v Olomouci
Otec Karly Wankelové-Absolonové a děd Karla Absolona.
"Jindřich Wankel je považován za nejvýznamnějšího krasového badatele, působícího ve druhé polovině 19. století na území krasu a díky svým významným archeologickým objevům právem označovaný za otce moravské archeologie."
(Musil, 2013)
"Opustil nereálné touhy po profesorském místě na cařihradské univerzitě a stal se hutním lékařem na panství knížete Salma, kde pak strávil třiatřicet let svého života."
(Mlejnek, Šebeček, 2015)
Od r. 1850 systematický výzkum Sloupských jeskyní, dochoval se soubor propracovaných map. Ve Starých skalách prováděl prý své první výzkumy nálezů kostí.
"Jako první přišel s větší odborní publikaci o těchto nálezech. V roce 1957 J. Wankel určuje na základé studia nejen jednotlivé kosti, ale i jednotlivé druhy zvířat a dokonce jejich pozici v sedimentu. Byl to v té době zcela nový a výjimečný přístup, kterému ještě dlouho poté nebyla věnována pozornost."
(Musil, 2014)
Objevil Wankelovo jezírko pomocí plavby na voru sestaveném na břehu – části voru se v místech dochovaly dodnes. Mnohé objevy pozůstatků pleistocenních zvířat. Vykopávky v jeskyni Kůlna.
1856 opakovaný sestup na dno Macochy, získání prvního přesného údaje o hloubce propasti.
1856–1863 náročné průzkumy Rudického propadání, při druhém sestupu do Hugonova dómu museli vyzkumníci za dramatickcýh okolností v průběhu prudké bouře opustit prostory. Zachránilo je varování z povrchu.
Při průzkumech jeskyně Výpustek chtěl ověřit informace o délce systému uváděné Hugem Františkem Salmem. Hledal části, keré Salm údajně nechal zazdít z důvodu velkého nebezpečí. #ANNA
Jeho největším úspěchem byl objev halštatského pohřebiště v jeskyni Býčí skála.
"Před chystaným odchodem do penze musel prodat své sbírky, aby se finančně zabezpečil na stáří a mohl v Olomouci zakoupit dům. To mu pak bezohledně vyčítali všichni jeho konkurenti, aniž by tušili, jak těžce nesl, když jeho poklad z Býčí skály balili do beden a odváželi do Vídně. Jeho soukromý život pak také poznamenalo pracovní přetížení, neshody s mladým knížetem ze Salmu, úmrtí přítele Josefa Mánesa, bratra Viléma a svého spolupracovníka při průzkumech jeskyní Antonína Mládka. Ale největší tragédie přišla v roce 1883. Tehdy při návštěvě u své provdané dcery Lucie v Ořechovičkách její dvanáctiletý syn a pozdější slavný brněnský chirurg při neopatrné manipulaci s otcovou puškou zastřelil Wanklovu milovanou sestru Betty. Po smrti profesora Havelky a jen nepravidelném vyplácení slíbené penze se začala zhoršovat i finanční situace rodiny. Doktor Wankel si kvůli své vědecké činnosti neotevřel v Olomouci lékařskou praxi, jak asi původně zamýšlel, a jeho manželce posléze nezbylo, než občas tajně prodat něco ze sbírek, které si manžel ještě ponechal, aby měli prostředky na živobytí. A také zdravotní stav Jindřicha Wankla se postupně zhoršoval. Přišel záchvat mozkové mrtvice, částečné ochrnutí a nakonec zlomenina krčku stehenní kosti, která tehdy znamenala definitivní upoutání na křeslo či lůžko. Přesto ještě v tomto stavu se nechal na nosítkách odnést do muzea, aby se rozloučil s nashromážděnými sbírkami. Ve věku sedmdesáti šesti let odcházel z tohoto světa jistě s pocitem, že toho mohl pro své pacienty i pro vědu vykonat ještě více"
(Mlejnek, Šebeček, 2015)
Bibliografie:
- WANKEL, Jindřich: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, Brno: Vlastivědná knihovna moravská, 1984, 306 s.
- MLEJNEK, ŠEBEČEK: Radosti a strasti doktora Wankla, In: Zpřístupněné Jeskyně 2015 Ročenka Správy jeskyní České republiky 2015, dostupné
- MUSIL, Rudolf: Morava v době ledové, Brno, MUNI, 2014, 232 s.