Prehistorické porody
Následující text vychází ze spisu Silvie Bergmann – Gruben und Geburt? Ethnohistorische Beispiele aus Nordamerika und archaeologische Implikationen (2014).
"Childbirth in prehistorical contexts is seldom considered since there seems to be an underlying assumptions that this event lacks a surrounding and traceable material culture." (Beausang)
Porod jako téma v archeologii víceméně neexistuje, protože podle autorky neexistují žádné archeologické stopy. Autorka si není vědoma žádných nálezů z období (mladšího) paleolitu, které by byly interpretované jako související s porodem. Jediný nález, o kterém se zmiňuje, je slavný trojpohřeb z Dolních Věstonic, který se ale ukazuje jako dezinterpretovaný.
Také v umění mladšího paleolitu existuje jen velmi málo artefaktů, které by se daly vyložit jako scény porodu. Autorka jich zmiňuje několik: "Carte a jouer" ze skalního přístřešku v Laussel, "La Femme allongee" z jeskyně Le Gabillou, "L'Hermafrodite" z komplexu jeskyní Balzi Rossi a "Venus de Tursac a L'Observation no 38" z La Marche. Interpretace těchto děl je ale nejasná.
"Carte a jouer" z Laussel, je basrelief z období gravettienu starý zhruba 25 000 let (zdroj: donsmaps.com)
Rytina z jeskyně Gabillou z období magdalenienu pravdepodobně zobrazuje rodícu ženu (zdroj: donsmaps.com*)
Soška venuše z jeskyň Balzi Rossi v Itálii, stáří se odhaduje na 24 000 až 19 000 BP, může se jednat o rodící ženu. (zdroj: donsmaps.com)
Observation no 38 z jeskyně La Marche, stáří rytin se odhaduje na 16 000 – 17 000 let. (zdroj: donsmaps.com)
Podle autorky je zajímavé, že z této doby neexistují žádná díla, která by porod zobrazovala jednoznačně. Domnívá se, že je ilustrován jen prostřednictvím žen v pokročilém stadiu těhotenství.
Etnologické paralely
Ve sféře etnologického výzkumu trpí porody tzv. "male bias" (etnologové muži nevěnují aktu porodu dostatečnou pozornost a tento se z pozorování vytrácí, nebo je popisován zkratkovitě a nekompletně). Zároveň je většina záznamů o porodech u domorodých kmenů poměrně nová (19. a 20. století), a je proto diskutabilní, nakolik tato pozorování popisují tradiční porodní praktiky a nakolik jsou poznamenané kulturním kontaktem a výměnou.
Těhotenství a porod autorka přirovnává ke stejným milníkům lidského života jako puberta a smrt. Severoamerické kultury ustanovily porod jako jeden z takzvaných přechodových rituálů, které byly nejsilnější u žen prvorodiček. Sekluze nebo oddělení ženy byla centrálním motivem těchto rituálů, které se skládaly ze tří částí:
- rituály oddělení od současného stavu
- prahové rituály, nebo rituály přeměny
- rituály připojení se k novému stavu
Těhotná žena tak byla často oddělena od zbytku společnosti a přijata do ní zpět až po porodu.
Normy a tabu před porodem mohly regulovat příjem a složení potravy. Časté taby se týkají jezení masa v pokročilé fázi těhotenství (strach z rozhněvání duší zvířat), a zvýšeného příjmu rostlinné potravy. Bývá to ale také obráceně, kdy konzumace masa má přinést vlastnosti daného zvířete (např. zajíc přinese rychlost a inteligenci). Nosily se také totemy zvířat, které mají nekomplikované porody, případně bylo zakázáno nosit v těhotenství opasky, náramky a náhrdelníky.
V kmeni Twana bylo novorozeně vnímáno jako spojení s nadpřirozeným světem, jako "nově příchozí z druhé země mrtvých". I zde platila různá tabu ohledně jídla a lovu i pro otce dítěte, nutnost vykonávat očistné rituály a také přísná regulace kontaktu s matkou a novorozeným dítětem.
Odloučení matky
Odloučení matky začínalo pár dní před porodem. Těhotné ženy se stáhly do takzvaných porodních chatrčí, které byly postaveny buď pro tu konkrétní příležitost, nebo mohly být používány opakovaně. Mohlo se také jednat o menstruační chatrče, kam se uchylovaly ženy v době menstruace.
Porodní chatř kmene Komančů (zdroj: Science Photo Library)
Porodní chatrče byly malé, většinou jen pro matku a dítě, případně společnici. Jejich tvar a stavba závisela na roční době, ty letní byly jen z větví, vystlané trávou a mechem. Ženy v nich zůstávaly většinou i několik dní až měsíc po porodu. Jsou známy i kultury, které po porodu takovou chatrč zničily. Žena si v chatrči nevařila, jídlo jí bylo přinášeno. Nevykonávala tu ani žádné jiné práce běžné pro jiné členy společnosti.
Ženy zde nebyly naprosto izolované, někdy měly ženskou společnici, většinou starší členku rodiny. Byly také dovoleny návštěvy. Autorka spekuluje, že kromě jiného mohla mít izolace ženy a novorozence i karanténní charakter, aby oslabenou ženu a dítě s nízkou imunitou ochránila od infekcí. Eskymáci (inuité) zase používali porodní chatrče z důvodu vysokého rizika smrti novorozence. Jejich zvyky jim totiž přikazují po smrti člověka zničit vše, čeho se mrtvý kdy dotknul. Z těchto důvodů u nich byli také izolováni nemocní lidé.
Přípravy na porod
Patří sem dietetická omezení, která měla zajistit, aby dítě nebylo v době porodu příliš velké a porod byl díky tomu co nejhladší. Dále to byly různé masáže, "magické" přípravky z léčivých rostlin, nebo různé tepelné kúry. Aplikace tepla ve spojení s bylinkami mělo zajistit uvolnění, dezinfekci a někdy i záměrné vyvolání porodu. Autorka se také zmiňuje o praxi, kdy se před porodem vyhloubila jáma, která se následně zasypala horkým popelem a zakryla cedrovou kůrou.
U některých kmenů se porodů účastnily zkušené a často starší ženy, příbuzné buď samotné matky, nebo otce dítěte.
Porodní pozice
Nejčastější byl dřep nebo klek na kolenou. Pokud byla přítomná asistentka, většinou ženu v pozici držela. Jako podpora dané polohy sloužily i různé dřevěné konstrukce, o které se bylo lze opřít či zavěsit, pokud porod trval příliš dlouho. Na manipulaci s dítětem uvnitř dělohy se používaly kromě rukou i různé obvazy a větve.
Součástí porodů několika severoamerických kmenů byly též jámy o průměru asi 60 cm a hloubce 10 cm. Byly vysypané pískem a obložené mechem, trávou či jemnou srstí zvířat. Rodící žena klečela nad ní a dítě se narodilo do takto připraveného měkkého prostředí. Kromě ryze praktického měla tato jáma i mystický význam. Byla chápána jako lůno Matky země a tak podobně.
Pupeční šňůra a placenta
Pupeční šňůru většina kultur přeřezávala kamenným nožem, který sloužil výhradně k tomuto a ne jinému účelu. Některé kmeny s ní dále pracují jako s amuletem, který uvážou dítěti kolem krku a který dítě nesmí ztratit, jinak mu hrozí šílenství.
Ve většině kultur se placenta zakopávala, spalovala, případně věšela na stromy tak, aby k ní nemohla žádná zvířata.
Poporodní péče
Sestávala hlavně z různých způsobů zahřívání matky. Šlo o různé zábaly, aplikace horkých kamenů, či ponoření matky do jámy plné horkého popela. Některé kultury kladly na horký popel léčivé byliny a matka nad nimi seděla zabalená do dek. K ohřevu těla se používala také horká pára nebo voda.
Kojení
Vícero kmenů kojilo až po uplynutí nějaké pevně dané doby – indiáni z kmene Kaska po 24 hodinách, jiné čekali dokonce dva nebo tři dny. Prvotní mateřské mléko (kolostrum) se u některých kmenů vylévalo a děti se kojily až skutečným mlékem. Tvorba mateřského mléka se také podporovala opařováním. Voda někdy obsahovala speciální mech, který vypadal jako dlouhé bílé vlasy.
Poporodní izolace (šestinedělí)
Izolace matky a dítěte bezprostředně po porodu se zdá být univerzální napříč všemi kulturami po celém světě. Matka během této doby odpočívala a její stravování podléhalo, podobně jako během samotného těhotenství, různým pravidlům. U některých kmenů končila izolace rituálním očištěním, koupelí matky, která dostala nové šaty a s dítětem se opět zařadila do společnosti. Tato událost mohla být spojená s oslavami, během kterých dítě dostalo jméno.
Implikace pro archeologický výzkum
Autorka v článku popisuje, jakým způsobem jsou u severoamerických kultur gravidita a porod spojené s kulturou materiální. Popisuje, jaké mohly tyto předměty zanechat stopy v archeologickém záznamu. Mohou to být pozůstatky malých obydlí stojící mimo hlavní obytné plochy, nesoucí stopy ohně, díry po dřevěných konstrukcích a také mohou nést atypické vzorce stravování či práce (absence předmětů souvisejících s běžnou ženskou prací té doby). Také zmiňované zábaly, koupele a způsoby ohřevu vody či produkce páry mohly zanechat stopy, stejně jako způsoby, jakými se zacházelo s pupeční šňůrou.
Bibliografie:
- BERGMANN, Silvie: Gruben und Geburt? Ethnohistorische Beispiele aus Nordamerika und archaeologische Implikationen, 2014
- The Venus of Laussel – La Femme à la Corne, Don's Maps, dostupné
- Grotte de Gabillou, Grotte de Las Agnelas, Don's Maps, dostupné
- The Hermaphrodite Venus from Balzi Rossi, Don's Maps, dostupné
- Venus figurines of Balzi Rossi, Wikipedia, dostupné
- Postpartum confinement, Wikipedia, dostupné