Kůlna

#jeskyně

Tunelová jeskynní troska. Vývojově patří k systému Sloupsko-šošůvských jeskyní. Dnes je 87 m dlouhá, 25 m široká a 8 m vysoká, z obou stran otevřená přirozenými vchody, jižně orientovaný vchod má 44 x 8 m.

První průzkumy Kůlny prováděl Jindřich Wankel ve 2. pol. 19. století. V letech 1881–1886 a 1891 odkryl výzkum Martina Kříže vchod do propasťovitého systému, který později probádal Karel Absolon. Další vykopávky provedl na přelomu 19. a 20. století Jan Knies (měl tou dobou ve Sloupu krasové muzeum). Za 2. světové války byla Kůlna značně zdevastována, byla zde vybudována podzemní továrna na letecké součástky. V poválečném období se podařilo odstranit betonový pokryv. V roce 1961 byl zahájen rozsáhlý archeologický výzkum pod vedením Karla Valocha, který trval 15 let.

Kulna_vyzkum_1975
Výzkum pod jižním portálem Kůlny, 1975 (zdroj: Neruda, 2016)

Kůlna je sídliště, které lze co do významu považovat za unikát evropského měřítka. Byla od pradávna obývaná různými lidskými kulturami a podává tak komplexní a dlouhodobý obraz životního prostředí a klimatických podmínek za posledních 130 000 let. Je výjimečná širokou škálou odkrytých kulturních vrstev – od nejstarších neandertálců u nás až po nálezy ze středověku.

Neandertálské vrstvy jeskyně Kůlna

V případě archeologického výzkumu v jeskyni Kůlna se mluví o jednotlivých vrstvách, které byly odkryty během výzkumu Karla Valocha:

  • Vrstva 14 – jeskyni obývala populace neandertálců. Nacházela se v hloubce 14 metrů pod povrchem a poskytla zhruba 100 kamenných artefaktů. Vrstva se datuje na více než 130 000 let BP. Z této vrstvy středního paleolitu pocházejí kamenné nástroje opracované levalloiskou technikou (tvrdé kameny štípané do oválného nebo trojúhelníkového tvaru).

  • Vrstva 11 – je z období taubachienu, datovaná mezi 115 000 až 100 000 lety BP (Neruda, Oliva, 2020), jednalo se o konce předposledního interglaciálu, případně začátek poslední doby ledové. Jeskyni obývala populace neandertálců. Výzkumy doložily existenci dvou ohnišť. To hlavní bylo umístěno pod jižním portálem jeskyně. Druhé zřejmě sloužilo na bourání zvířat. (Neruda, 2016)

  • Vrstva 7c – patří do období micoquienské kultury a je datovaná mezi 60 000 až 50 000 lety BP. Jeskyni obývali neandertálci. Vzhled jeskyně už se příliš nelišil od současné podoby. Dle nalezených artefaktů a jejich rozmístění lze soudit, že prostor byl rozdělen na různé zóny s různými účely. V této vrstvě bylo také nalezeno velké množství pozůstatků mamuta. Téměř všechny kosti byly rozdrceny za účelem získání morku. Jejich fragmenty se také používaly jako tzv. retušéry k výrobě kamenných nástrojů. Všechny lidské aktivity uvnitř jeskyně byly posunuty hlouběji (dál od vchodu) než ve Vrstvě 11, protože v této době panovalo mnohem chladnější klima.

  • Vrstva 7a – patří do období kolem roku 50 000 BP. Z této vrstvy pocházejí kosterní pozůstatky neandertálců, a to čelist se čtyřmi zuby, temenní část lebky a tři mléčné zuby.

  • Vrstva 6a – nejmladší micoquienská vrstva. Je specifická tím, že se nepodařilo najít v ní stopy po ohni: "Jistým překvapením je pro nás absence jakýchkoliv stop po využití ohně v jeskyni. Neumíme tuto skutečnost prozatím vysvětlit, nicméně je zajímavé, že s podobným jevem se setkáváme i na řadě západoevropských lokalit." (Neruda, 2016)

Mladší vrstvy

Nejstarší artefakty "moderního člověka" z Kůlny jsou staré asi 25 000 let – jedná se o kostěné a kamenné nástroje, které zde zanechali lovci mamutů.

Na sklonku poslední doby ledové, před 12 000 – 14 000 lety v období magdalenienu, zde pobývali lovci koňů a sobů. Byly nalezeny jejich kostěné jehly, držáky kamenných nástrojů, harpuny, náčelnické hole a rytiny na oblázcích.

Poslední osídlení Kůlny bylo v době haštalské a římské. Jedná se o nálezy keltských železných a bronzových předmětů a keramiky.

Bibliografie:

  • ZAJÍČEK, Petr: Moravský kras v ponorné řece času, Praha: Academia, 2017, 280 s.
  • NERUDA, Petr: Čas neandertálců, Brno: MZM, 2016, 316 s.