Neandertálci
Pravěcí lidé.
Na území Moravského krasu byly jejich stopy nalezeny mimo jiné v jeskyni Kůlna.
Střední paleolit
Období, které bývá v paleontologii spojeno s neandertálci, je tzv. Střední paleolit (viz Pravěk – periodizace). Éru definovaly objevy nových typů indrustií, které se objevují s nástupem doby ledové zvané "starší saalské zalednění" před cca 300 000 lety.
Toto období se ale nepřekrývá s evolučním vývojem neandertálců, protože se "hlavní neandertálské anatomické znaky začínají prosazovat v evropské populaci až v době okolo 200 000 let před dneškem, přičemž o plně vyvinutých neandertálcích hovoříme až od 130 000 let". (Neruda, 2016)
Během středního paleolitu se podmínky v Evropě změnily několikrát. Vystřídaly se tři ledové doby (glaciály) a alespoň dvě velké doby meziledové (interglaciály). Kvůli tomu bylo nejstabilnější osídlení s největší hustotou lokalit neandertálců spíše na jihu a západě Evropy, kde byly příznivé podmínky i během glaciálu. (Neruda, 2016)
Největší počet lokalit ve střední Evropě je datován do období posledního interglaciálu (29 000–57 000 let BP). Lokality např. v Německu naznačují dlouhotrvající stabilní osídlení. Z tohoto období jsou také lokality v krasových oblastech Polska, Slovenska, Čech a Moravy.
Evoluce
Neandertálci jsou samostatný druh, odlišný od současých lidí. V paleontologii je více konkurenčních teorií, kde a jak se jejich vývojová linie oddělila od té lidské. Podle jedné z nejnovějších, založené na analýze DNA, se tak stalo v Africe a posledním společným předkem moderních lidí a neandertálců je druh Homo heidelbergensis.
"Většina antropologů se ale shoduje na tom, že neandertálci vznikli výhradně na evropském kontinentu. První stopy neandertálské rodové linie nebo vývojové větve pozorujeme už u některých antropologických nálezů .. více než 450 000 let starých. Jasně neandertálské znaky mají kosterní pozůstatky v časovém úseku 200 000–100 000 let před dneškem. S plně vyvinutou populací, kterou označujeme jako klasické neandertálce, spojujeme nálezy z pozdní fáze středního paleolitu, tj. mezi 70 000 a cca 30 000 lety před dneškem.
(Neruda, 2016)
V historii nastalo několik okamžiků křížení mezi neandertálci a předchůdci moderních lidí. Moderní lidé tak v sobě nesou fragmenty neandertálské DNA, které mohou tvořit až 2–8 % genomu. Dalšími přispěvateli do naší DNA byli Denisované, lidský druh paralelní s neandertálci na území východní Asie, a ještě jeden, zatím neobjevený druh člověka.
Podle teorie Out of Africa předchůdci anatomicky moderních lidí migrovali z Afriky někdy kolem 50 000 BP. Jejich křížení s neandertálci, se kterými se nejdříve setkali v oblasti Blízkého východu, bylo velice zřídkavé (podle Wikipedie jednou za 77 generací). I tak ale vedlo k tomu, že moderní lidé od nich podědili prospěšné vlastnosti a anatomicke celky jako světlou kůži (a její variabilitu), neandertálský imunitní systém, organizaci podkožního tuku a mnoho jiných. Pro více informací viz přehledovou přednášku Jana Černého.
Neandertálci v Evropě byli vystřídáni "anatomicky moderními lidmi" někdy kolem 50 000 až 30 000 BP. Na Krymu a ve Španělsku však žili ještě kolem 30 000 BP.
Anatomie
Neandertálci byli nižší a zavalití. Průměrný muž dosahoval výšky 169 cm a vážil kolem 78 kg. Ženy byly menší, s výškou 160 cm a váhou 66 kg. Tento lidský druh měl delší trup, ale krátké a výrazně svalnaté dolní končetiny. Pleť byla dle některých studií světlá a charakteristickým znakem mohly být zrzavé vlasy.
Sídliště
První badatelé, kteří položili základy archeologie, hledali pozůstatky pravěkých lidí a zvířat především v jeskyních. Vedlo to k tomu, že se zejména neandertálci začali považovat za "jeskynní lidi", i když jejich sídelní strategie byly různorodé a zdaleka neobývali jen jeskyně.
"Celkově se nám zdá, že tehdejší skupiny neandertálců nebyly primárně vázány na nějaký specifický region. Spíše to vypadá, že putovaly i na dosti velké vzdálenosti při hledání vhodné oblasti pro nové sídliště poté, co opustily to původní, kolem kterého byly dostupné zdroje surovin vyčerpány."
(Neruda, 2016)
Zajímavý je nález z jeskyně Lazaret blízko francouzského města Nice. Archeologický výzkum tu odhalil stopy jakéhosi příbytku o velikosti 11 x 3,5 metrů, který byl rozdělen na dvě menší plochy. Neandertálci uměli stavět jednoduché příbytky i pod širým nebem. Jiný nález, z polské jeskyně Biśnik, odhalil kamennou zídku o délce zhruba 30 cm, která mohla sloužit jako základ pro zástěnu před vstupem do jeskyně. Zvláštní struktura, jejíž funkce není známa, se také našla ve francouzské jeskyni Bruniquel. Pozůstává z množství nalámaných a záměrně naskládaných stalagmitů z období dokonce až 175 000–177 000 BP. (Neruda, 2016)
(zdroj: Neruda, 2016)
Existují taky stopy po primitivních přístřešcích pod širým nebem, z ukrajinských lokalit Molodova I a V nebo z rumunské lokace Ripiceni-Izvor. V případě Molodova I se jedná o oválnou strukturu 10 x 7 metrů s 15 ohništi, která sestávala z množství mamutích kostí: lebek, pánví, klů, atd. (Neruda, 2016)
Potrava
Potrava neandertálců byla především bohatá na zvířecí proteiny ze širokého spektra zvířat, které coby vrcholoví predátoři své doby lovili. Pro lov používali oštěpy, které mohly být vrženy se smrtelným účinkem až do vzdálenosti 20 m. (Milks, 2018) Dle nálezu z jeskyně Maras ve Francii uměli neandertálci vyrábět rostlinné provázky, které mohly sloužit na výrobu pastí. (Neruda, 2016)
Zejména v jižnějších pásmech a v oblastech blízkých moři byly součástí neandertálské potravy také ryby, lanýže a různé oříšky a bobule. V zubech neandertálců z některých lokalit (El Sidrón ve Španělsku, Šanidar v Iráku nebo Spy v Belgii) byly nalezené stopy škrobu, které nasvědčují, že jedli také rostlinnou stravu bohatou na škrob.
V zubním kameni a v odkrytých vrstvách s pozůstatky ohnišť a neandertálských sídlišť byly nalezeny také stopy různých léčivých rostlin, především pyl. Soudě podle stop vyléčených zranění, které by bez léčení byly smrtelné, a také toho, že tyto rostliny mají trpkou nebo nepříjemnou chuť, se soudí, že už uměli využívat přírodní léčiva.
"Přímou konzumaci heřmánku pravého (Matricaria chamomilla) a řebříčku obecného (Achillea millefolium) dokazují stopy v zubním dentinu (chamazulen, dihydroazulen a 4-methylhernierin, hernierin) mladého dospělého jedince č. 4 ze španělské lokality El Sidrón. Tyto rostliny mají zcela nulovou výživnou hodnotu a jsou hořké, takže se zdá pravděpodobné, že byly-li konzumovány, musely sloužit k léčbě. Je to vlastně první přímý důkaz „konzumace“ léčivých rostlin, který jsme zaznamenali"
(Neruda, 2016)
"Senzaci způsobilo zjištění Chrise Stringera, že neandertálci z gibraltarských jeskyň lovili i tuleně a delfíny a jedli mušle slávky, takže k přípravě paelly jim chyběla už jenom rýže. .. v Šanidáru a ve Spy (Belgie) si podle zbytků amidonu v zubním kameni již vařili kaši, takže k pečenému a vařenému masu měli i teplou zeleninovou přílohu. .. Neandertálci byli nepochybně i zkušenými houbaři, o čemž existují nepřímé doklady z abri Maras v jižní Francii. Ke kuriózním potravním adaptacím patří masový lov černomořských lososů v kavkazské jeskyni Kudaro nebo želv v Ogzi Kičik v Kazachstánu."
(Oliva, 2016)
Nástroje
Dle (Neruda, 2016) používali neandertálci především kamenné nástroje různých typů, které vyráběli (nebo také těžili) různými technikami odrážení a retušování tzv. jader. Jádra jsou kameny vhodných tvarů a složení, z kterých mohly být vyrobeny různé nástroje na řezání, škrábání, atd.
Mezi nálezy patří také pozůstatky nástrojů z kostí zvířat, které sloužily jako tzv. retušéry na výrobu nástrojů kamenných. Dochovaly se ale také kostěnné artefakty, které mohly být použity jako jehly, nebo šídla a nástroje na zpracování kůže. Neandertálci z kostí vyráběli také ozdoby (viz třeba nálezy z jeskyně Grotte du Renne).
Již dříve zmiňované oštěpy svědčí o tom, že neandertálci uměli opracovávat dřevo, které mohlo sloužit na stavbu zástěn nebo jednoduchých příbytků.
Repliky neandertálských nástrojů (zdroj: YouTube kanál "Neanderthal Joe")
Nálezy svědčí o tom, že neandertálci byli velice zruční v zakládání a údržbě ohně, který byl středobodem jejich sídlišť. Spekuluje se, že k jeho založení mohli používat horniny s vysokým obsahem magnesia jako zdroje jisker nebo prach z manganových rud na urychlení hoření.
O technické zručnosti neandertálců svědčí taky schopnost výroby přírodního lepidla z pryskyřice, které vyráběli metodou suché destilace z kůry břízy. Takto získaná smůla mohla sloužit na zpevnění nástrojů, které kombinovaly dřevěnou násadu s kamenným hrotem.
Početné nálezy dokládají také výrobu a používání různých pigmentů jako barviva. Kamenné nástroje z řeckých ostrovů v Jónském moři nasvědčují, že neandertálci uměli konstruovat jednoduchá plavidla.
Kultura
"Umění v současném slova smyslu vzniká až v mladém paleolitu."
(Oliva, 2016)
Podle (Skov, 2022) žili neandertálci v menších skupinách, cca 20 členů (podle Wikipedie 10–20). Podle výzkumu, ve kterém se porovnával genetický materiál více než desítky neandertálců ze dvou lokalit v Rusku, se zdá, že muži si za partnerky brali cizí neandertálské ženy, které nepatřily do jejich skupiny.
Stopy po vážných a zahojených zraněních na kosterních pozůstatcích svědčí o tom, že se dokázali postarat o zraněné členy.
Co se týče vizuálního umění, nedochovalo se po neandertálcích takové množství stop jako po mladších předchůdcích anatomicky moderních lidí. Nálezy svědčí o používání pigmentu (třeba obarvená lastura) a o sběru neobyčejných kamenů nebo kostí (jako jsou drápy orla), které mohly sloužit jako ozdoby. Jedna z mála stop na stěnách jeskyní je soustava rýh na podlaze jeskyně Gorham's Cave v Gibraltaru. Některé nálezy svědčí o používání různých pigmentů, na stěnách některých jeskyň v Kantabrii (Altamira, Castillo, Tito Bustillo) byly na stěnu nanesené barvy před více než 40 000 lety. Zajímavá je také pazourková maska v podobě lidské nebo zvířecí tváře z jeskyně La Roche-Cotard z Francie.
Stopy v jeskyni Gorham's cave v Gibraltaru (zdroj: Wikipedia)
Kamenná maska z La Roche-Cotard (foto: Wikimedia, Thilo Parg – Own work, CC BY 4.0)
Asi nejspektakulárnějším nálezem je kruhově perforovaná medvědí kost z jeskyně Divje Babje ve Slovinsku. Tento nástroj se čtyřmi otvory starý cca 49 000 až 40 000 let mohl sloužit jako primitivní flétna.
Inhumace
Specifickým projevem dané kultury je její přístup ke smrti a pochovávání mrtvých příslušníků kmene nebo tlupy.
Takto o inhumaci (pohřbech) neandertálců píše Oliva:
"inhumace, .. tedy můžeme pokládat za skutečný přínos klasických neandertálců, protože ti je praktikovali po celé oblasti svého výskytu, ať již se sapienty jako na Blízkém východě, nebo bez nich jako v Evropě. Vůbec nejstarší primární inhumací je hrob neandertálky (avšak s moderně vyklenutou mozkovnou bez výrazného „drdolu“) z jeskyně Tabun na hoře Karmel v Izraeli, uložený mezi 102 a 120 tisíci lety před dneškem, tedy ještě před příchodem moderních lidí z Afriky"
"V západní Evropě (hlavně ve francouzské Akvitánii), na Krymu a na Blízkém východě se na dvacítce lokalit našlo zhruba 40 pohřbených lidí (vesměs ve skrčené poloze), mezi nimiž asi třetinu tvoří děti a 5–7 koster by mohlo patřit ženám (DEFLEUR 1993; MAUREILLE 2004; 2010, 39). Ne všechny celé kostry neandertálců však musely pocházet z hrobů – v jihošpanělské jeskyni Sima de las Palomas byla většina z devíti nalezených jedinců před 50 tisíci lety zasypána pádem stropu (WALKER et al. 2012). Na druhé straně však nechybějí skutečná pohřebiště jak neandertálců (La Ferrassie i s kenotafy, Zaskalnaja na Krymu s hroby pěti dětí, Amúd v Izraeli, Šanidár v iráckém Kurdistánu), tak moderních lidí (Magháret es-Schúl a Džebel Kafza v Izraeli). Hrobové lůžko v La Chapelle-aux-Saints mělo být vyhloubeno do skalního dna, a kromě starého neandertálce byl do jeskyňky uložen ještě další dospělý a dvě děti (DIBBLE et al. 2015), muž v jeskyni Regourdou byl uložen do kamenné skříňky a v sousední větší skříňce překrývala deska o váze 850 kg kostru jeskynního medvěda. U některých zesnulých se vyskytuje rudý okr (hematit v hrobech z lokalit Šanidár a Kebara) a asi u poloviny zesnulých nechybějí milodary (štípaná industrie, maso, u kostry ženy ze Sima de las Palomas tlapy levharta, v Šanidáru možná i květiny). Neandertálci z jeskyně Kebara v Izraeli byla po smrti odňata lebka, některým sapientům z Kafzy končetiny, a o manipulacích s pozůstatky svědčí i řezy na lebečních kostech z Krapiny v Chorvatsku, Engis 2 v Belgii a z řady lokalit ve Francii a Španělsku. V severošpanělské jeskyni El Sidrón bylo min. 13 dětí a adolescentů zastoupeno dvěma tisícovkami kostí, jež nesou stopy odřezávání masa, rozbíjení a lámání v čerstvém stavu. Provázelo je jen asi 50 kostí zvířecích a 67 kamenných artefaktů. Pozůstatky jsou uloženy v temné boční prostůrce asi 150 m daleko od vchodu, což budí představu nějakého skrytého rituálu (ROSAS et al. 2012). Dle stop hypoplasie na zubech trpěla tato skupina v dětství podvýživou – bylo to u neandertálců obvyklé, nebo zde tento jev u souvisí s pozdějším osudem skupiny, tj. s tím, že posloužila kanibalským obřadům? O antropofagii se uvažuje prakticky všude tam, kde se našlo větší množství lidských pozůstatků, aniž by šlo o hroby, byť rozrušené (např. i v jeskyních Moula Guercy, Hortus a Maurillac – les Pradelles ve Francii). Novinkou je identiikace asi stovky neandertálských kostí ze starých výkopů v jeskyni Goyet, čímž se zmíněná belgická lokalita stává nejbohatším nalezištěm neandertálských pozůstatků severně od Alp, a současně jediným, odkud pocházejí doklady antropofagie. S lidskými kostmi se tu totiž zacházelo úplně stejně jako s pozůstatky převládajících koní, jsou na nich dokonce stopy po vybírání morku, porcování, okusování a stahování kůže. Jednou stehenní a třemi holenními kostmi se dokonce opracovávaly kamenné nástroje (ROUGIER et al. 2016). V andaluské jeskyni Zafarraya byly v důlku soustředěny pořezané zlomky lebek, v jiné jamce s ohništěm poblíž vchodu spočívaly spálené kosti z ženských nohou (de LUMLEY 2014, 166–167)."
(Oliva, 2016)
Pro stopy osídlení neandertálců v Moravském krasu viz Historie osídlení Moravského krasu.
Bibliografie:
- NERUDA, Petr: Čas neandertálců, Brno: MZM, 2016, 316 s.
- Homo heidelbergensis, Wikipedia, dostupné
- prof. RNDr. ČERNÝ, Jan, PhD.: Pokroky v biologii 2023 (2.2) Jan Černý: Přežít dobu ledovou - odkaz neandertálců, Youtube, přednáška, dostupné
- Interbreeding between archaic and modern humans, Wikipedia, dostupné
- MILKS, PARKER, POPE: External ballistics of Pleistocene hand-thrown spears: experimental performance data and implications for human evolution, In: Scientific Reports, 25. 01. 2019, dostupné
- My best lithic work in 2021 – Neanderthal Joe, YouTube, dostupné
- OLIVA, Martin: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno: MZM, 2016, 342 s.
- Mask of la Roche-Cotard, Wikipedia, dostupné