Prostor chráněnné krajiné oblasti Moravský kras dnes zasahuje do katastru těchto obcí: Olomučany, Habrůvka, Rudice, Lažánky, Vilémovice, Ostrov u Macochy, Vavřinec, Suchdol, Šošůvka, Holštejn, Lipovec, Sloup, Žďár, Petrovice, Březina, Proseč, Mokrá, Obce (Ubec), Ochoz u Brna, Kanice, Babice nad Svitavou, Jedovnice, Těchov, Veselice, Brno-Líšeň, Křtiny a Krasová.
Na formování naší dnešní představy o historickém vývoji názvů těchto obcí má lví podíl skladba gramotné části obyvatelstva a správců těchto oblastí. V ústní lidové tradici se sice některé tvary názvu mohly předávat, avšak dnes známe jen to, co bylo kdy zapsáno.
Záleží tedy na tom, o jaký typ dokumentu se jednalo: někdy jsou to latinsky, německy nebo česky psané smlouvy, německy, česky a latinsky psané matriky, zápisy z urbářů a tak podobně. Důležitým zdrojem povědomí o názvech jsou samozřejmě mapy. Existuje mnoho historických map a plánů Moravy a některé z nich zachycují obce v prostoru Moravského krasu. Téměř žádná z map se nezmiňuje o jeskyních či propastech. Možným důvodem pro to je fakt, že mapy vznikaly především pro vojenské, nikoliv turistické účely a měly sloužit pro rychlou orientaci v krajině.
Následující text vychází především z knihy HOSÁK, ŠRÁMEK: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I + II. Ta shromažďuje tvarosloví názvů z různých výše popsaných dokumentů. Kde to bylo možné, jsou tyto doplněny o názvy ze starých map a také z protektorátních dokumentů.
Původ názvu je v místním jméně moravského města Olomouc. Přeneseně znamená „lidé z Olomouce, nebo Olomouci poddaní“. Lidová etymologie vypráví o drvoštěpech přišlých z Olomouce, nebo o místě, na němž se jedí „holé múcně“ – samá prostá jídla.
1346 castrum Olomuczan
1567 ves Olomaucziany
1675 Ollomutzany
1718 Ollomaucžan
1720 Olomuczan
1755 Olomuszan
1779 Olemuczkany
1826 Ollomutschan
1846 Olomutschan, Olomuczaný
1872 Olomuczan, Olomučany
1876 Olomučani
1881 Olomoučany
1885 Olomuczan, Olomučany
1893 Olomučan, Olomúčany
1924 Olomučany
1942 Olomutschan
1965 Olomoučany
2023 Olomučany
Místní jméno – stráň nebo ves v habří. Možná odvozeno přímo od slova „habr“. Obec má tři habry ve znaku.
1365 Habrowka
1567 ves Habruwku
1675 Habruwky
1742 Habrouwka
1751 Habruwka
1846 Habruwka
1872 Habruwka
1936 Habrůvka
1942 Habruwka
2023 Habrůvka
Odvozeno od přídavného jména rudá „od želez, rudy zbarvená“ tj. voda, půda.
1353 in Rudycz
1481 k Rudicím
1510 lidem mým rudiczkym
1543 ves Rudicze
1672 z Rudicz (Matrika v Jedovnicích)
1675 Ruditz
1679 z Rudicze (Matrika v Jedovnicích)
1685 soused rudiczky, tamže
1718 Ruditz
1872 Ruditz, Rudice
1924 Rudice
1942 Ruditz
2023 Rudice
Místní jméno – odvozeno od osobního jména Lažánek.
1353 in villa Lazan
1510 na gruntech mých lazanskych
1664 z Lazianek (Matrika v Jedovnicích)
1675 Lažanky
1718 Lažinky
1720 Laschan
1846 Lažanek
1872 Laschanek, Lažánky
1893 Lažanek, Lažanky
1936 Lažánky
1942 Laschanek
2023 Lažánky
Obec patří do skupiny německých kolonizačních vsí na východním Blanensku, proto první doklad něm. Willemslagh „Wilhelmsschlag, Vilémova paseka, mýtina“.
1267 in villa de Willemslagh
1349 Wylhelmslog
1406 in Wylemowicz
1437 in Wilemowycz
1675 Wylimowitz
1680 Wylymowytz (Matrika v Jedovnicích)
1718 Willimowitz
1721 Williamowitz
1751 Willimowitz
1846 Willimowitz, Wylemowice, kdysi i Wilhelmsschlag
1872 Wilimowitz, Vilemovice
1893 Wilimowitz, Vilimovice i Vilímovice
1924 Vilémovice
1942 Wilhelmschlag
2023 Vilémovice
Místní jméno – v nejstarším dokladu 1349 je Preterslog, místo Petersslog = Petersschlag „Petrova mýtina“, obec patří do německých kolonizačních vsí na jihovýchodním Blanensku. Přívlastek u Macochy dán až 1924 na rozlišení od jiných Ostrovů, a to podle polohy v Moravském krasu poblíž propasti Macochy. Lidová etymologie: ves leží na podepřeném ostrově nad zatopenou propastí.
1349 media villa Preterslog
1416 in Ostrowye
1415 in villa Ostrow
1437 Ostrow
1447 cum Ostrowska curia
1511 Ostrow
1672 z Ostrowa (matrika v Jedovnicích)
1718 Ostrow
1872 Ostrow, Ostrov
1881 Ostrov
1924 Ostrov u Macochy, dříve Ostrov
1942 Bretterschlag
2023 Ostrov u Macochy
Místní jméno – nejjednodušší výklad je, že místní jméno vzniklo přímo z osobního jména Vavřinec. Zápisy dovolují číst jméno v podobě Vavřineč i Vavřinec. Podoba Vavřinec: deminutivum k Vavřín. Byla-li původní podoba Vavřineč, pak byla úprava na Vavřinec patrně vyvolána vyrovnáním s nepřímým i pády do Vavřinčě. Změnu č/c mohlo vyvolat i příd. jméno vavřinčský/-necký.
1412 in villa Wawrzynczi
1436 postúpiv Vavřince
1446 Wawrzynczie
1464 Wawrzicze
1490 w Wawrzinczy
1675 Wawržinetz
1690 z Wawržincze (matrika v Jedovnicích)
1718 Wawržinetz
1720 Wawrschinetz
1846 Wawřinetz
1872 Wawrzinetz, Vavřinec
1924 Vavřinec
1942 Laurenz (mužské jméno Vavřinec je německy Laurenz)
2023 Vavřinec
Místní jméno patrně odvozeno od "suchý důl".
1318 in villa Suchdol
1319 in Suchodol
1554 ves Sukdol
1675 Sugdol
1720 Suchdol
1798 Sugdol
1850 Sugdol, Suchdol
1924 Suchdol
Místní jméno se v nejstarších dokladech vyskytuje ve dvojí podobě: Sušovec, to deminutivum k Sušov, v němž přivlast. příp. -ov k osobnímu jménu Suš; od poč. 15. stol. ustálená podoba v ženském rodě Sušůvka, to deminutivum k Sušová, t. j. Sušova ves, nebo lhota. S nářeční změnou u > o pak Sošůvka a vyrovnáním sykavek již v 15. stol. Sošůvka. Jménu nebylo rozuměno, proto se mohla udržet nářeční podoba i vyskytnout zkomolenina Sišuovka, Sušulka, Sušuovka, Sušnovec. O starém původním -u- v Suš-/Suš- svědčí nář. -o-; kdyby to bylo obráceně, muselo by jméno v horském nářečí znít Sušůvka.
1374 in villa Wsschusouecz
1407 v Sususvce
1437 in Ssussnowka
1463 Ssissuwku (4. p.)
1481 že mi drží vsi Sišulku
1490 v Sessulcze
1511 v Ssossulcze
1517 z Sušulky
1531 z Ssossuwky
1675 Schuschuwka
1687 z Ssyssuwky (matrika v Jedovnicích)
1718 Ssussunka
1742 Schischuwka
1751 Scheschuwka
1846 Schoschuwka, Šušuwka, kdysi Ssussowka, Ssussnowecz
1872 Schoschuwka, Šošůvka
1881Šošůvka
1893 Schoschufka, Šošůvka
1924 Šošůvka
1942 Schoschuwka
2023 Šošůvka
Místní jméno z něm. spojení am, beim hohlen Stein, 1283 Holenstein: hohl „dutý“, -stein „kámen, skála“, tedy hrad postavený na duté skále, na skále s jeskyní. Do češtiny přejato s vynecháním redukované slabiky en, (an), s -stein > -štejn/-štýn. Následující tvary platí pro hrad i ves.
1278 de Holenstein
1288 de Holensteyn
1292 de Holnstain
1295 de Holenstein
1349 castrum Holenstain
1361 de Holensteyn
1404 z Holštejna
1420 de Holstein
1437 castrum Holstein
1436 zboží holenstejnské
1447 z Holsteyna
1464 na Holnštejn
1481 zboží holssteinske
1511 hrad Holsstein
1528 zboží holsstynsky, zboží holsstaynske
1742 Holstein
1846 Holstein, Holstensko
1872 Holstein, Holštejnsko
1885 Holstein, Holštýn
1893 Holstein, Hoštýn, též Holštejnsko
1915 Holstein, Holštýn
1936 Holštejn
1942 Holstein
2023 Holštejn
Místní jméno substantivizující přípona -ec k přídavnému jménu lipový, tj. vrch, les, porost apod.
1406 super villa Lypowecz
1437 Lipowecz
1529 v horách lipowskych
1623 z Lipowcze (matrika v Pustiměři)
1675 Lipowetz
1679 kostelník lipowsky (matrika v Jedovnicích)
1691 z Lypowcze
1694 Lipovicio (6. р.)
1718 Libowetz, Lypowetz
1742 Lipowitz
1846 Lipowetz
1872 Lipowetz, Lipovec
1936 Lipovec
Místní jméno buď apelat. „sloup, Säule“ (k čemuž by motivací byl patrně nedaleký skalní masív Hřebenáč mající sloupovitou podobu), nebo pravděpodobněji ze stč. apel. slup „žlab na chytání ryb, Fischfänge“ (v místě však dnes nepříznivé podmínky pro chov a lov ryb).
1373 Sczlup
1463 Slup
1675 Slaup
1720 Sloup
1798 Slaup
1850 Slaup, Sloup
1924 Sloup
Místní jméno nejspíš souvisí se „žďářením“, tedy vypalováním lesů za účelem získání zemědělské půdy, jako všechny ostatní Žďáry v republice.
1371 in Sdar
1541 ves Zdiar
1664 ze Zdiara (matrika v Jedovnicích)
1675 Zdiar
1720 Sdiar
1846 Zdiar
1872 Zdiar, Žďár
1924 Žďár
1942 Schdiar
2023 Žďár
Místní jméno – patří do skupiny něm. kolonizačních jmen na vých. a sv. od Blanska. Ves pojmenována Petersschlag „Petrova mýtina“ podle patrocinia kostela sv. Petra.
1349 Preterslog
1374 in villa Petrouicz
1436 postúpiv mi Petrovice
1446 Petrowicze
1691 z Petrowitz (matrika Jedovnice),
1720 Petrowitz
1846 Petrowitz, Petrovice
1924 Petrovice
1942 Petrowitz
2023 Petrovice
Místní název patrně spojen s podstatným jménem bříza, podobně jako u obce Habrůvka.
1365 Brsyezina
1567 ves Brzezynu
1675 Bržežyna
1718 Bržežina
1720 Brzezina
1751 Bržežina
1846 Březina
1872 Brzezina, Březina
1936 Březina
1942 Bschesina
2023 Březina
Místní název v ženském rodě. Odvozeno od prosečí tj. „místo, kde je prosek, proseč“, tj. v lese prosekaná prostora.
1395 de Prossyeczye
1673 Prosetz
1718 Prosecž
1751 Prosetz
1798 Prosecž
1846 Prosetch, Prosecz
1850 Prosetsch, Proseč
1924 Proseč
1942 Pros
2023 Proseč
Místní jméno – z přídavného jména mokrá „nass“, zn. ves ležící v mokrém místě. Do němč. přejato v 19. stol. s analog, -au.
1350 in villa Mokra
1390 villam integram Mokra
1446 ze vsi řečené Mokré
1718 Mokra
1846 Mokrau, Mokra
1872 Mokrau, Mokrá
1924 Mokrá
1942 Mokrau
2023 Mokrá
Místní jméno – ze staročeského apelat. obcě, obec – „komunita lidu v majetku “, v protikladu k dědina označoval se obcí ve staročeštině společný pozemkový majetek patřící často k úhrnu několika dědinných pozemků. Synekdochicky pak označováno místo, kde dědiníci disponující pozemkovým majetkem dědičným i společným, obecným, bydleli. V dokladech z 18.–19. stol. a také v nářečí se vyskytuje podoba Ubec, Vůbec.
1210 silvam, que vocatur Obecski (falzum z 13. stol.)
1210 silva que vocatur Obetc na ochozy (falzum z 13. stol.)
1261 Obcze (falzum z pol. 14. stol.)
1481vyplacoval ves Obce
1528 držíc vsi Lesstnu a Obecz
1562 ves slově Obecz
1674 Viehhirten
1718 Vieh-húrten
1720 Wobtcze
1742 Wobtze
1751 Viehhuerten, Ubetz
1846 Ubetz, Obec
1872 Ubetz, Ubec
1906 Ubetz, Ubce
1924 Obce, dříve Ubce t. Ubec
1936 Ubce
1942 Ubetz
2023 Obce
Místní jméno – ze staročeského apelativa ochoz, ochoze, obecněji ochozi – „úsek lesního majetku stanovený obejitím, obcházením, Waldschlag“.
1237 Ohoce
1275 in Obchoz
1673 Wohož
1718 Ochoz
1720 Wochoz
1742 Wochozi
1751 Ochoz
1846 Ochoz, Ochos
1881 Ochoz (Ochozka)
1924 Ochoz
1942 Ochos
2023 Ochoz u Brna
Místní jméno – zkratka osobního jména Kanibor, Kanimír, znamená „ves lidí Kaňových“. Jméno spojováno i s příjmením Káňa.
1365 Kanicz
1567 ves Kaniczy (4. p.)
1718 Kanitz
1846 Kanitz, Kanice
1936 Kanice
1942 Kanitz
2023 Kanice
1365 Babicz
1567 ves Babiczy (4. p.)
1675 Babitz
1846 Babitz, Babice
1936 Babice
1942 Babitz
2023 Babice nad Svitavou
Místní jméno – substantivizující přípona –ice -nice k přídavnému jménu „jedový“, jak ukazují doklady Jedovice (např. 1251, 1349) a Jedovnice (poprvé 1415). Číslo místního názvu Jedovnice kolísalo: do pol. 15. stol. je množné, r. 1434 až 1585 jednotné, a pak opět množné.
1251 de Iedouicz
1349 oppido Gedwicz
1415 super medietate oppidi Gedownycz
1434 z Jedovnice
1437 super medietate oppidi Gyedownicz
1437 medietatem oppidi Gyedownicze
1436 z Jedovnice
1447 ad Gedownicz
1447 v Gedowniczi
1447 na městečku Gedowniczi
1447 municionem Gedownicz
1464 v Gedownyczy
1481 v Gedowniczi, městečko Gedowniczy
1510 pod Gedowniczy
1512 na Gedowniczy, mlýn muoj pod Gedowniczy
1661 z Gedownicz (matrika Ivanovice na Hané)
1672 v chrámu páně gedowniczkem
1718 Gedownitz
1720 Iedownitz
1751 Jedownitz
1846 Jedownitz, Jedownice
1872 Jedownitz, Jedovnice
1936 Jedovnice
1942 Jedownitz
2023 Jedovnice
Původně Tychov: přivlastňovací tvar k osobnímu jménu Tych. Protože se tomu tvaru nerozumělo, přikloněno teprve sekundárně ke tvaru „těšit“.
1554 ves Tychow
1675 Tiechow
1695 ex Techow (matrika Jedovnice)
1720 Tichow
1751 Techow
1872 Tiechow, Těchov
1881 Techov
1924 Těchov
1942 Tiechow
2023 Těchov
Místní jméno – z abstrakta „veselí“, staročesky veselé, veselbje, veselost, radost, Lustigkeit,
Freude. Bylo to často se vyskytující jméno přací: aby bylo v osadě vždy veselo, tj. dobře, úspěšně.
1320 in Weselicz
1554 ves Weselicze
1565 ves Weselycze
1718 Weselicze
1720 Wesselitz
1742 Wesseutz
1751 Weselitz
1846 Weselitz, Weselice
1872 Wesselitz, Veselice
1881 Veselí
1885 Weselitz, Veselice
1924 Veselice
1942 Wesselitz
2023 Veselice
Z původního jmenného přídavného jména v mužském rodě léščen „lískový, staročesky léščený“ , tj. háj, porost, možná i hrad v lískoví, apod.
1261 Lesch et Obcze (falzum z pol. 14. stol.)
1306 in Leschzen
1407 k Lestnu
1520 v gruntech mých lesstzenskych
1528 držíc vsi Lesstnu a Obecz
1562 tvrz a ves Lesstnu
1577 do městečka Lessna
1581 poddaným lesstienskym
1581 v městečku Lisstnem
1590 o statek lyssczienskey, tvrz a městečko Lessnau
1633 Lischna
1655 in parochia Lesshensi
1718 Lösch
1720 Lesch
1751 Loesch
1846 Loesch, Lisseň
1872 Lösch, Líšeň
1881 Leštná
1936 Líšeň
1942 Lösch
2023 Brno-Líšeň
Místní jméno – původně nejspíše Křščín, Křštín, Křtin, což mohlo souviset s osobním jménem Křsta, Kršček, Krščěn, která čes. podobou lat. Christianus.
1237 Kirtina
1299 in Kerenthein
1321 ad ecclesiam in Kyrinthein
1594 ze vsi Krztin
1629 ves Krztini (pečeť)
1673 Kyrytein
1718 Kiritein
1720 Kiirytein
1720 Kürytein, Krztiny
1751 Kyritein
1846 Kiritein, Krtiny
1872 Kiritein, Křtiny
1936 Křtiny
1717 Roggendorf (rok založení, založeno Karlem Ludvíkem z Roggendorfu)
1826 Rogendorf, Rojendorf
1936 Rogendorf
1946 Krasová