Kosti
Zdá se, že kosti pronásledují lidstvo od pradávna, pokaždé v jiné inkarnaci.
Hluboký čas geologický
Moravský kras je krasový útvar, který se z převážné části skládá z tzv. "devonských vápenců". Jsou to vápencové skály, které vznikly ukládáním schránek prehistorických mořských živočichů na dno moře během geologické epochy paleozoika. Usazeniny na dně moře se pod velkým tlakem a různými geologickými a chemickými procesy proměnily ve vápence. Ty byly později překryty nánosy sedimentu a dalšími geologickými vrstvami, ale na některých místech díky geologickým procesům vrásnění a pohybu zemské kůry vyčnívají nad povrch.
Devonské vápence jsou tedy v přeneseném významu kosti pravěkých organismů, které zkameněly a během věků se proměnily ve žlebové údolí, rokliny, jeskyně a různé jiné krasové útvary. Lze říci, že Moravský kras je složen a vybudován z kostí dávných organismů z raných epoch planety Země.
Pravěk
Pro pravěké lidi byly kosti především zdrojem potravy. Téměř každý nález na území Čech nebo Moravského krasu, sahající od středního pleistocénu (600 000 let staré kosti na Stránské skále) až po magdalenien, obsahuje rozbité zvířecí kosti, které pravěcí lidé rozbíjeli, aby se dostali k nutričně bohaté spongioze.
"Ve zvířecím osteologickém materiálu ze středopaleolitických lokalit totiž nacházíme dlouhé (morkové) kosti většinou rozbité na malé kousky a většinou v diafýzách chybí spongióza. Domníváme se, že neandertálci rozbíjením kostí získávali energeticky nesmírně důležitý morek, ale i tuk obsažený v měkké houbovité části kosti. Pokud tuto spongiózu rozetřeli, mohli ji pozřít bez zdravotních následků a získat tak energeticky bohatou stravu."
(Neruda, 2016)
Pravěcí lidé používali kosti také ke stavbě obydlí. Známé jsou například nálezy ze středního paleolitu:
"Ovál o rozměrech 6×8 m vyskládaný z mamutích kostí, hlavně lebek v Molodově V na Dněstru byl patrně jakýmsi nepřestřešeným shromažďovacím prostorem, stejně jako podobný útvar v La Folie u Poitiers a okolí podlouhlých hromad mamutích kostí a klů v Ripiceni Izvor na řece Prut."
(Neruda, 2016)
"Vchod do jeskyně Raj u Kielců přehrazovala hromada 267 sobích parohů."
(Oliva, 2016)
Kosti se u pravěkých kultur začaly používat jako nástroje až s příchodem aurignacienského technokomplexu. Objevují se první oštěpy z parohů, kostěné hudební nástroje (flétny), později se zvířecí kosti a kly používají i k výrobě různých dalších nástrojů, jako jsou jehly a vyrovnávače oštěpů (viz magdalenien), případně na hroty oštěpů. Zvířecí kosti, paroží a kly se stávají důležitou surovinou téměř ve všech oblastech života.
Vyrovnávače oštěpů z jeskyně Pekárna (foto: donsmaps.com)
Sloužily také jako rané médium pro uchovávání informací. Za nejkrásnější paleolitické nálezy z Moravského krasu jsou považována koňská žebra pokrytá rytinami pasoucích se zubrů nebo koní z jeskyně Pekárna.
Spatula z vnitřní stěny koňské spodní čelisti s rytinou koně z jeskyně Pekárna (foto: donsmaps.com)
Žebro koně s rytinou pasoucích se koní z jeskyně Pekárna (foto: donsmaps.com)
Středověk
Mnohem později se ze zkamenělých kostí pravěkých zvířat stala mýtická zvířata. První nálezy obřích kostí v Moravském krasu popisuje v roce 1608 Oswald Crollius. Jan Schroder a Lorenz Bausch popisovali tyto nálezy jako Unicornu fossile. Jiní v nich viděli kosti draků nebo obrů a domnívali se, že se do Moravského krasu dostaly povodněmi z Afriky. Během středověku byli kosti Unicornu fossile vyvažovány zlatem.
"Zkamenělina jednorožce, respektive slonovinová zkamenělina, kterou mnozí velikáni zmiňují jako vzácnou, byla zde na Moravě odkryta na několika místech, v několika kusech, z nichž jeden představoval stehno obrovské velikosti, v prosinci. ... Byl vyhlouben z hloubky hory: roste v jeskyních poblíž Reiz, Kyretein a častěji v okrese Rhadiz a Paulovici ... Fosilní jednorožec, fosilní slonovina, fosilní spodium, ceracitový kámen, bílý litomarg, německy se nazývá gegrabenes Einhorn/gegrabenes Helffenbein a je to kámen lehkosti a barvy, odkazující na sebe v podobě rohu."
(Hertodt, Tartaro Mastix Moraviae, 1669)
Novověk
Kosti pradávných zvířat zůstaly ceněnou komoditou i později. (Μusil, 2014) popisuje, jak se zkamenělé kosti staly v 19. století zdrojem obživy a velkého bohatství, nejprve jako surovina pro výrobu cukru v cukrovaru v Rájci, pak jako suvenýr a kuriozita pro turisty, až se z kosti nakonec stal artikl ceněný světovými muzei a paleontology.
"Druhé a mnohem horší období nastalo tehdy, když se zjistilo, že kosti by mohly sloužit jako spodium při čistění cukru. Nově vybudovaný cukrovar v blízko ležícim Rajci jich odebíral jakékoliv množství. Objevil se tak velmi dobrý finanční zdroj. To bylo samozřejmě pobídkou pro všechny místní nezaměstnané obyvatele, v tomto případě v severní části krasu, kde celé rodiny se velmi ochotně jaly kopat v jeskyních a nalezené kosti prodávat. A tak, jak známe z tehdejších zpráv, byly odváženy do Rajce vozy zcela naplněné kostmi. Tím to ovšem neskončilo. Jakmile místni obyvatelé zjistili, že je možné nálezy kostí prodávat, začali je turistům prodávat sami. Samozřejmě jen lepší kusy jako celé lebky nebo spodní čelisti, dále pak dobře zachované zuby, především špičáky. Znalost tohoto prodeje se stala tak věhlasnou, že dokonce přišel z ciziny člověk, který si od obce [[Sloup]] zakoupil sedimenty v celé chodbě a začal je kopat jako písek ve štěrkovně. Nalezené kosti pak prodával jako sbírkové celky do muzeí nejen po celé Evropě, ale i do Severní Ameriky."
(Μusil, 2014)
Podobný historický záznam má i významný amatérský paleontolog a archeolog 19. století Jan Knies:
"Dr. Wankel z Blanska vykopal mnoho set lebek medvěda skalního, ano i celé kostry rozličních jiných předpotopných zvířat. Při vykopávání těchto kostí vybral si Dr. Wankel některé kosti, zvlášté lebky, ostatní kosti ponechávaje zaměstnaným v jeskyních dělníkům, kteří je na váhu prodávali židům, Jelikož byli od Dra Wankla dobře placení i za kosti od židů dostávali hojně peněz, přimělo to jiné dělníky nejen ze Sloupa, ale i ze Šošůvky, že bez objednávky pro sebe jali se v jeskyních kopati. Vykopané lebky roznášeli po větších městech, ostatní kosti prodávali obchodníkům židovským do Boskovic a vozili do Brna. V měsíci řijnu, listopadu a prosinci r. 1871 15-20 osob dnem i nocí dobývajíce na sta a snad jěště více centů těchto vžácných památek na světlo vydobili, které za levný peníz židům k roztlučení na moučku odprodali. J. Wankel, vlastní původce tohoto pustošení, jenž od lidi celé lebky i s dolními čelistmi kupoval po 50 kr., sám se zalekl tohoto okrádání jeskyně o paleontologický materiál, oznámil vše nakonec úřadům, načež přišel zákáz, jehož však lidé, kteří denně několik zlatých kopaním kostí vydělávali, nedbali, takže četníctvem bývali z jeskyně vyváděni a vězením trestáni."
(Κnies, 1913 v Musil, 2014)
Zajíček popisuje, že i zuby dávných zvířat byly ceněnou komoditou:
".. zuby jeskynních mědvědů byly oblíbeným artiklem místních podnikavců, kteří je ve Sloupských jeskyních hledali a prodávali je zájemcům před jeskyní - například Václav Sedlák, který se v roce 1897 při hledání kostí propadl do nové části jeskyně později nazvané Eliščina."
(Zajíček, 2021)
Budoucnost
Vliv celkové aktivity lidstva determinuje planetární procesy do té míry, že se zavádí nová geologická epocha, která tento vliv zohledňuje – antropocén. Lidská aktivita například každoročně přesune více sedimentu a písku, než všechny řeky na planetě dohromady. Zůstává otázkou, jaké geologické vrstvy a jaké formy kostí zůstanou po lidech, a jak se lidstvo projeví na stratigrafickém profilu Země za několik milionů let.
Bibliografie:
- MUSIL, Rudolf: Morava v době ledové, Brno: MUNI, 2014, 323 s.
- NERUDA, Petr: Čas neandertálců, Brno: MZM, 2016, 316 s.
- KOSTRHUN, OLIVA, ZAJÍČEK: Karel Absolon: objevitel, manažer, vědec, Praha: Academia, 2021, 432 s.
- HERTOLD Z TOTELFELDU, Johannes: Tartaro–Mastix Moraviae, 1669, 263 s.