Fauna moravská doby ledové
Časové jednotky
Jednotka BP znamená "before present" a používá se k označování radiokarbonových měření, kde kvůli odchylce měření nemá smysl používat př. n. l. (před naším letopočtem). Za "present" se většinou považuje 1. leden 1950. Novější výzkumy už používají zkratku b2k, kde se za "present" považuje rok 2000.
Jednotka BCE znamena .. #TODO
Jednotka BC .. #todo
Fauna doby ledové
(Musil, 2014) rozděluje faunu Moravy v době ledové na tyto řady:
- šelmy (Carnivora)
- hlodavci (Rodentia)
- zajícovci (Lagomorpha)
- chobotnatci (Proboscidea)
- lichokopytníci (Perissodactyla)
- koňovití (Equidae)
- nosorožcovití (Rhinocerotidae)
- sudokopytníci (Artiodactyla)
Šelmy
-
Medvěd jeskynní (Ursus Spelaeus)
-
Lev jeskynní (Panthera Spelaea)
Vymírají koncem poslední doby ledové. Největší jedinci byli až o polovinu větší než dnešní lvi. Jejich kostry jsou nacházeny především v jeskyních, a to přestože lvi jeskynní v jeskyních nežili. Někteří vědci proto navrhují druh přejmenovat.
V Moravském krasu je největším nalezištěm lvů jeskynních chodba U Řezaného kamene, odkud pochází dvě kostry. Jedna byla roku 1885 darována hrabětem Liechtensteinem do Přírodovědného muzea ve Vídni. Druhá se nachází v pavilonu Anthropos v Brně.
Naleziště koster lva jeskynního jsou Hlavicova jeskyně, Kateřinská jeskyně, Kůlna, Michalova skála, Podhradní jeskyně, Šošůvské jeskyně, Švédův stůl a Výpustek.
-
Tygr šavlozubý (Homotherium)
Řada znaků jej odděluje od pravých koček a je dost možné, že tygr šavlozubý byl produktem paralelní evoluce. Charakteristickým znakem byly obrovské svrchní špičáky, někdy až 12 cm dlouhé. Tygr šavlozubý zabíjel zvířata bodnutím do břicha a opakovanými trhavými pohyby. Jejich čelisti se mohly otevřít až na 120°. První nálezy v Evropě severně od Alp pochází ze Stránské skály.
-
Hyeny jeskynní (Crocuta crocuta spelaea)
Výzkum neprokázal téměř žádné rozdíly mezi hyenou jeskynní a současnou hyenou skvrnitou. Hyeny opakovaně (až třikrát) migrovaly do Evropy z Afriky, poprvé již v době před třemi miliony let. Hyeny denně potřebují sníst až 2 kg masa. Vedle mršin, které tvoří jen desetinu potravy, svou kořist většinou loví ve smečkách. Dominantní úlohu ve smečce měla vždy samice. Postavení bylo dědičné, pokud matka zemřela, přejala vůdčí úlohu její dcera.
Hyeny svou kořist při lovu unaví, a když se vyčerpaná zastaví, vrhnou se na ni a začnou ji požírat zaživa. Narozdíl od jiných šelem ji nejdříve neusmrtí.
Hyeny jeskynní vymřely zhruba ve stejné době jako Medvěd jeskynní, kolem 24 000 BP.
Nalezišti hyen v Moravském krasu jsou jeskyně Balcarka, Jeskyně č. 4, Kateřinská jeskyně, Kůlna, Michalova skála, Podhradní jeskyně, Sloupské jeskyně, Výpustek, a další.
-
Vlci (Canis lupus)
Někteří odborníci tehdejší vlky nazývají také Canis spalaeus, protože byli mnohem silnější než dnešní. Největší nález koster vlků z doby ledové byl v jeskyni V Chobotu. Dalšími nalezišti jsou Balcarka, Barová jeskyně, Býčí skála, Hadí jeskyně, Vratíkov, Jeskyně č. 4, Kateřinská jeskyně, Křížova jeskyně, Kůlna, Nová Drátenická, Podhradní jeskyně, Sloupské jeskyně, Šošůvské jeskyně, Švédův stůl, V Hlozku, Výpustek, a další.
-
Dhoulové (Cuon Alpinus Europaeus)
Dhoulové jsou psovité šelmy, které ještě dodnes žijí v částech Asie. Nálezy z Moravskeho krasu jsou zejména z jeskyně Jáchymka a jsou datovány do období 35 000 až 45 000 let BP.
K šelmám na území Moravy v době ledové patřili také rysi, rosomáci, kočky divoké, levharti a lišky. Liška je dokonce podle nálezů z aurignacienskych vrstvev považována za zvíře, které bylo tehdy uctíváno.
Hlodavci a zajícovití
Patří sem hlavně zající, hraboši a dikobrazové. Ti poslední byli nalezeni ve Vratíkově, v jeskyni Švédův stůl nebo Žižkůvka.
Chobotnatci
Mají velice dlouhou historii. První se objevili v severní Africe už před 60 miliony let. Z kdysi velice početného řádu savců rozšířeného po celém světě dnes přežívají jen tři druhy: slon indický, africký a pralesní.
Během poslední doby ledové byl nejrozšířenějším druhem chobotnatce Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius). První nálezy v Evropě pocházejí z doby kolem 250 000 let BP a poslední jsou ze Severní Ameriky, kde druh přežíval až do doby kolem 11 650 BP.
Nejstarší písemná zpráva o mamutech na území České republiky je z roku 1523 a pochází z Přerova z lokality Předmostí, které popisoval Jan Blahoslav. Z roku 1667 pochází zpráva K. Pešiny z Čechorodu, který popisuje nálezy kostí obrů z jeskyně Výpustek. Dle (Musil, 2014) byl ještě na konci 18. století vystavován mamutí kel v kostele na Starém Brně. Mamuti jsou také hned po koních a bizonech třetím nejkreslenějším zvířetem na stěnách jeskyní. Kresby sahají od 35 000 BP až po 11 000 BP.
Nejmladší nálezy mamutů na našem území (tedy poslední mamuti, kteří u nás žili) se datují mezi 14 450 BP (nález z Brna, Vídeňské ulice) a 12 940 BP (Pekárna). Poslední nálezy mamutů vůbec jsou z Wrangelova ostrova v Severním ledovém oceánu, kde žili ještě před 3 700 lety. Jednalo se o mamuty malých rozměrů, kteří byli popsáni jako samostatný poddruh.
Lichokopytníci (Perissodactyla)
Koňovití (Εquidae)
Rod Equus se objevuje v Severní Americe před 4–5 miliony let. Do Evropy se dostává přes Asii zhruba před 2 miliony let. Později osídlil i Afriku.
Nejstarší kopytníci se podobali zebrám nebo oslům a tato větev se nazývá stenoidní. Později převažuje caballoidní větev, která zhruba odpovídá tvaru a velikosti dnešních koní. Nejzastoupenějším druhem byl Kůň mosbasský (Equus Mosbachensis), který je předkem všech dnešních koní.
V Moravském krasu se stenoidní koně našli hlavně na Stránské skále. Poslední nálezy pocházejí z období před 800 až 400 tisíci lety. (Wikipedia, Cromerian stage)
Kromě koní patřili mezi koňovité lichokopytníky také:
Nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Během třetihor osídlili postupně celou Eurasii, Severní Ameriku a Afriku. Mají slabý zrak, ale přesto útočí při každém prudkém pohybu. V Evropě žilo několik druhů, například nosorožec srstnatý (Coelodonta Antiiquitatis), který byl současníkem mamutů, objevil se zhruba před 350 000 lety. Podobal se dnešním africkým nosorožcům, ale celé tělo mu pokrývala špinavě žlutá až červenohnědá srst s délkou chlupů 10–15 cm. Tento druh vymřel mezi 14 000 a 8 000 BP kvůli změnám klimatu (změně rostlinných druhů).
Sudokopytníci (Artiodactyla)
Mají sudý počet prstů, jsou býložravci. V Evropě se k tomuto druhu řadí: prasatovití (Suidae), hrochovití (Hippopotamidae), velbloudovití (Camelidae), jelenovití (Cervidae) a turovití (Bovidae).
Podle (Musil, 2014) šlo konkrétně o hrocha obojživelného, jeleny a srnce, losa evropského, soba polárního, pižmoně severního, sajgu tatarskou, bizona a pratura.