Historie osídlení Moravského krasu
Na území Moravy se předchůdci lidí vyskytovali už přibližně před milionem let. Dosud nejstarší nálezy dokládající existenci člověka (homo sapiens neanderthalensis) v Moravském krasu jsou však mladší, vznikly asi před 130 000 lety. Moderní člověk (homo sapiens) přišel na Moravu přibližně před 35 000 lety.
Periodizace
Nejširší pojem popisující historii lidstva je pravěk. Definuje se jako období sahající od objevení prvního kamenného nástroje až po vynález písma. Začíná tedy zhruba před 3,5 miliony let a trvá asi do roku 41 950 BP.
Větší část pravěku tvoří tzv. doba kamenná, která se dále dělí na paleolit (3,5 milionů – 11 950 BP), mezolit (do 9 950 BP), a neolit (do 5 950 BP).
Podrobnější rozdělení také v sekci Pravěk – periodizace.
Paleolit (starší doba kamenná)
Starý paleolit
Podle (Neruda, Oliva, 2020) bylo území Krasu osídleno už před 800 000 lety.
"Nejbližší spolehlivé nálezy pocházejí z půd brněnských cihelen, ve kterých jsme nalezli křemenné valouny se stopami štípání. Nejstarší nálezy mohou být staré více než 800 000 let."
(Neruda, Oliva, 2020)
Křemenné polyedry z cihelny na Červeném kopci v Brně. Pravděpodobně nejstarší lidský výrobek na území České republiky. (zdroj: Oliva, 2016 z Valoch, 1977)
Kosti rozbité zřejmě za účelem získání morku se našly také na Stránské skále. Vykazují i stopy ohně a jsou důkazem existence pravěkých lidí na Moravě ve středním pleistocénu. Jsou datovány na cca 600 tisíc let BP. (Oliva, 2016)
Mezi nejstarší nálezy spadá také artefakt štípané industrie, které se kvůli zaoblení výchozích kamenů říká "valounová". Několik těchto kamenných nástrojů bylo nalezeno u zbytků pravěkého ohniště na Dominikánském náměstí v Brně. Datují se do mladší části Holsteinského interglaciálu, tedy cca 330 až 300 tisíc let BP. (Oliva, 2016)
Střední paleolit / Neandertálci
Neandertálci se na území Česka pohybovali už kolem roku 150 000 BP. Svědčí o tom starší nález neandertálského sídliště u Moravského Krumlova. Početnější stopy po dalších sídlištích na území Moravského krasu pochází z jeskyň Kůlna, Balcarka, Drátenická jeskyně, Švédův stůl a Výpustek. Většinou pocházejí z období konce středního paleolitu, kromě nálezu z Vrstvy 14 jeskyně Kůlna, který pochází cca z roku 130 000 BP.
Podle výzkumů se zdá, že neandertálci nebyli vázaní na jeskyně, nebo jedno konkrétní místo, ale putovali i na větší vzdálenosti podle dostupnosti zdrojů. Dle (Neruda, 2016) byla jeskyně Kůlna stabilnějším sídlištěm, tedy spíše výjimkou, kam se neandertálci opakovaně vraceli a nejspíše jim sloužilo jako bezpečné zimoviště.
Dle (Neruda, Oliva, 2020) se stopy neandertálců našly také v Šošůvce, Vratíkově, Blansku, Oboře, Býkovicích, Holešíně, Rájci-Jestřebí, Černé Hoře, Doubravicích a hlavně v Bořitově.
V České republice byly nalezeny tři kosterní pozůstatky neandertálců, přičemž hned dva na území Moravského krasu. První byl fragment dětské čelisti z jeskyně Šipka u obce Štramberk v Moravskoslezském kraji s datací zhruba 50 000 BP. Nález učinil Karel Maška.
„Zachována jest bohužel toliko střední část čelisti s řadou řezáků, špičákem a oběma mezerními zuby pravé strany. Značně otřené již řezáky vyčnívají vysoko nad nevyvinutými, ještě v čelisti vězícími třemi zuby ostatními, jejichž kořeny vesměs jsou široce otevřeny. Že i kořen špičáku, jenž v neporušeném lůžku dosud leží, jest otevřen, přesvědčil jsem se opatrným odloupnutím částky zevní stěny čelistní.
Při vybírání čelisti ze spečené hroudy popela udrobily se malé třísky na obou bočních krajích, při čemž zároveň asi levé řezáky se odloučily a vnitřní z nich se ztratil. Některé význačné hrany starého lomu dokazují zřejmě, že úlomek, původně v kulturní vrstvě uložený, nebyl mnohem větší zachovalého a zejména že na levém boku nesahal za řezáky. Pravá strana zůstala téměř neporušena.
Nebylo tedy za pobytu diluviálního člověka v Šipce více pohozeno než tato nejpevnější část čelisti. Zevnějškem svým shoduje se čelist šipecká úplně s kosternými zbytky diluviálních zvířat, v témže popelišti nalezených. Barva lesknoucí se kosti jest hnědošedá s četnými tmavšími skvrnami, šedobílé korunky zubů jeví podélné temně do modrava zbarvené trhlinky a příčné žlutohnědé skvrny. Zbytky popelového obalu jsou na kořenech odkrytých zubů a také leckde v dutinách zachovány.
Vše nasvědčuje tomu, že čelist původně ležela ne-li u ohně, tedy aspoň v teplém ještě popele. Takový vývin zubů, jaký u čelisti šipecké spatřujeme, pozorovati lze za pravidelných poměrů u dítěte mezi 8.–10. rokem, když se totiž druhé čili stálé zuby vyměňují. Protože však pravidelný vývoj zubů nejspolehlivějším jest nám měřítkem k určení stáří člověka, nemůžeme leč čelist šipeckou přisouditi taktéž dítěti, u něhož nastala záměna zubů.“
(K. Maška, Čelist šipecká, 1903, cit. Neruda, 2016)
Do stejného období patří také nález studenta gymnázia K. Kubaska v jeskyni Švédův stůl z roku 1905.
"V zadní prostoře jeskyně Švédův stůl pod probořeným stropem našel dolní čelist, která je anatomicky neandertálská a je tak druhým antropologickým nálezem na území české části rakousko-uherské monarchie."
(Neruda, 2016)
Stejně staré jsou fragmenty lebky a čelisti z jeskyně Kůlna, nalezené mezi lety 1961 až 1976.
"Nejpočetnější soubor dobře datovaných pozůstatků neandertálců máme k dispozici z micoquienské vrstvy 7a v jeskyni Kůlna, která se nachází v severní části Moravského krasu. V rámci interdisciplinárního výzkumu jeskyně v letech 1961–1976 se podařilo najít 2 lebeční fragmenty a 3 samostatné zuby. V roce 1965 objevil V. Gebauer pravou část horní neandertálské čelisti (Kůlna I) se čtyřmi zuby a druhý fragment pravé temenní kosti (Kůlna II) byl nalezen v přední části jeskyně v roce 1970. Při plavení sedimentů se ještě podařilo zachránit tři mléčné zuby označené jako Kůlna III–V. Podle výsledků datování (14C, ESR) lze nálezy z vrstvy 7a chronologicky zařadit do období cca 50 000 let před dneškem kalibrované chronologie."
(Neruda, 2016)
Neandertálská žena s dítětem (kresba: P. Dvorský z Neruda, 2016)
Neandertálci prokazatelně žili také v údolí řeky Svitavy. Díky materiálům nalezeným v jeskyni Kůlna víme, že teritorium, na kterém se u nás pohybovali, bylo poměrně velké.
Mapa osídlení během středního paleolitu na území Blanenska a Moravského krasu (grafika: M. Novák, z Oliva, 2020)
"Je zřejmé, že se neandertálci kromě oblasti Moravský kras – Brněnsko – Moravskokrumlovsko pohybovali i v dalších regionech Moravy. Z nějakého důvodu navštívili nebo navštěvovali rovněž Českomoravskou vrchovinu, kde se jim podařilo najít zdroje křišťálu a záhněd. V evropském kontextu za vyloženě výjimečné můžeme považovat importy eratického silicitu, které nám dokládají blíže nespecifikované neandertálské aktivity v oblasti severní Moravy a Českého Slezska a zároveň naznačují využívání komunikační trasy podél řeky Odry a Bečvy. Porcelanity z východní Moravy a radiolarity z moravsko-slovenského pomezí, vzdálené od jeskyně Kůlny vzdušnou čarou více než 90 km, otevírají otázku spojení regionu Moravského krasu s východní Moravou."
(Neruda, 2016)
"Nejrozsáhlejší informační základnu máme k dispozici pro konec středního paleolitu, který chronologicky spojujeme s viselským interpleniglaciálem (MIS3). Klíčovou lokalitou pro toto období je opět jeskyně Kůlna s několika micoquienskými vrstvami. Přestože se jedná o bohaté kolekce, které by mohly naznačovat oblíbenost jeskynního prostředí ve sledovaném období, další nálezy z Moravského krasu jsou reprezentovány spíše ojedinělými artefakty z jeskyní Balcarka, Drátenická, Výpustek a případně malou kolekcí artefaktů z jeskyně Švédův stůl (ta je ale klasifikována jako moustérien), kde se podařilo nalézt i dolní čelist neandertálce. Mnohem více lokalit, které spojujeme s micoquienem, se nachází mimo krasové prostředí, například v údolí řeky Svitavy mezi Blanskem a Letovicemi. Bohužel žádná z těchto poloh není stratifikovaná, a tudíž ani datovaná, nicméně je můžeme považovat za doklad intenzivního využívání okolního biotopu a lokálních zdrojů spongolitu pravděpodobně v tomto období."
(Neruda, 2016)
".. analýzy prostorového rozmístění artefaktů ve vrstvě 7a (ale i 6a) v jeskyni Kůlna naznačují, že osídlení ve zmíněné oblasti bylo asi dosti stabilní a že se do jeskyně Kůlna musely vracet tytéž skupiny neandertálců opakovaně po určitou dobu. V tomto kontextu je zajímavé zmínit, že jeskyně Kůlna byla v období sedimentace vrstev 7a a 6a využívána jako zimoviště (zvěř z vrstvy 7a byla ulovena hlavně v zimních měsících) nebo jako příležitostné jarní sídliště (v případě vrstvy 6a)[557]. Lze tedy předpokládat, že v letních měsících se neandertálské skupiny pohybovaly spíše v terénu pod širým nebem, zatímco v zimě se vracely do „solidního“ jeskynního sídliště."
(Neruda, 2016)
Mladší paleolit (42 000 – 11 500 BP)
"Počátek mladého paleolitu je dobou, v níž předchozí populaci neandertálců střídali lidé anatomicky moderního typu, jak zní hyperkorektní označení tehdejších lidí druhu Homo sapiens (dříve se jim říkalo také kromaňonci)."
(Oliva, 2020)
Szeletien
Mladší paleolit je na území Blanenska a Moravskeho krasu zastoupen na mnoha lokacích, které spadají do několika různých paleolitickych kultur. Nejstarší z nich je szeletien nazvaný podle maďarské jeskyně Szeleta. Za dobu trvání szeletienu (42 000 až 30 000 BP) vystřídali populaci neandertálců anatomicky moderní lidé (homo sapiens). Dle (Oliva, 2020) nesídlili tehdejší lidé v jeskyních, ale na "mírných návrších a plochých výběžcích na rozhraní vyšších plató a nížin, takže v různých ročních dobách bylo možné využívat oba biotopy.". Nálezy datované do tohoto období jsou z Podhradní jeskyně a Rytířské jeskyně.
Aurignacien
Gravettien/Pavlovien
Dle (Oliva, 2020) je to vrcholná kultura "lovců mamutů" moravského pravěku, která je světově známá díky nálezům z Přerova z lokality Předmostí a z Pavlovských vrchů. Lovci se během gravettienu usazovali v okolí řek tak, aby měli výhled na migrující zvěř a mamutí stáda. Jeskyně pro tento účel nebyly příliš vhodné, ačkoliv několik nálezů této kultury máme z Podhradní jeskyně nebo z Kůlny.
Magdalenien
"Poslední velká paleolitická civilizace (...) které se někdy přezdívá civilizace lovců sobů a koní. V našich zemích vládla před 16–13 tisíci lety, tj. asi 10 tisíc let poté, co skončila vrcholná (pavlovienská) fáze předchozí civilizace 'lovců mamutů' (gravettienu), kterou jsme poznali v Dolních Věstonicích."
(Zajíček, 2021)
Magdalenien je v Moravském krase zastoupen velice silně, a to především díky nálezům v jeskyních Kůlna, Balcarka, Žitného jeskyně, Pekárna, Šošůvské jeskyně, Ochozská jeskyně a taky v Hadí jeskyni. Výše uvedený citát naznačuje, že magdalenienští lovci už nelovili mamuty, kteří v té době už téměř vyhynuli (i když nejmladší nálezy kostí mamuta v Moravském krasu jsou datovány kolem konce magdalenienu cca 12 490 BP v jeskyni Pekárna – viz Fauna moravská doby ledové).
Jako hlavní zdroj potravy sloužili koně a sobi, jejichž pozůstatky na několika místech vykazují sezónní výkyvy: během léta sídlili lovci pod širým nebem nebo před jeskyněmi, kde se také nalezlo více koní než sobů. V zimě naopak žili v jeskyních a jedli soby, kteří tudy v zimě migrovali.
Z magdalenienu také pochází široké spektrum nástrojů (škrabadel, rydel, šídel, jehel a vrtáků) a množství uměleckých artefaktů nalezených na území Krasu (viz nálezy z jeskyně Pekárna).
Mapa osídlení během mladšího paleolitu na území Blanenska a Moravského krasu (grafika: M. Novák, z Oliva, 2020)
Pozdní paleolit (14 000 BP – 11 700 BP)
Je posledním obdobím lovců a sběračů v Moravském krasu. S postupným oteplováním se na jeho území rozšiřují lesy (i listnaté). Chladomilná stepní zvířata jako sobi postupně migrují více na sever a do Krasu se vrací jeleni a zubři.
Pozdní paleolit je zastoupen nálezy z jeskyně Kůlna nebo z jeskyne Barové. Pozdně paleolitičtí lidé Moravského krasu začali používat vrhače oštěpů, které byly v západní Evropě prokazatelně využívány už během magdalenienu. Další novinkou bylo využívání luku a šípu, což dokládají nálezy drobných hrotů a kostí s průstřely.
Kosti s průstřelem (foto: L. Píchová, Archiv ústavu Anthropos MZM, z Oliva, 2020)
Mezolit (střední doba kamenná)
"Kultury ze střední doby kamenné charakterizuje snaha o maximální využívání místních zdrojů potravy, která na Blízkém východě v té době vedla k domestikaci zvířat a pěstování rostlin. Důkladnější využívání okolní krajiny vyústilo v usedlejší způsob života, rozvíjí se rybolov, lov ptáků, sběr rostlin a oříšků. Vedle toho ovšem přetrvává lov velkých zvířat, zejména posledních divokých koní, doložených na naší největší mezolitické lokalitě poblíž Smolína u Pohořelic (Valoch 1978b). Mezolitické lovce již doprovázeli psi, vyšlechtění z vlků."
(Oliva, 2020)
Neolit (mladší doba kamenná)
Bibliografie:
- BARTÍK, ČIŽMÁŘOVÁ, MICHALKÓ, NERUDA, NOVÁK, OLIVA, PEŠKA, ZEMAN: Blanensko a Moravský kras v pravěku, Olomouc: Muzeum Blanenska, 2020, 335 s.
- OLIVA, Martin: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno: MZM, 2016, 342 s.
- NERUDA, Petr: Čas neandertálců, Brno: MZM, 2016, 316 s.
- KOSTRHUN, OLIVA, ZAJÍČEK: Karel Absolon: objevitel, manažer, vědec, Praha: Academia, 2021, 432 s.
- Pravěk, Wikipedia, dostupné
- Doba kamenná, Wikipedia, dostupné
- Paleolit, Wikipedia, dostupné
- Spear-thrower, Wikipedia, dostupné